Farář Matúš Kocian: Začali jsme mít dojem, že jsme nesmrtelní
Když se na začátku března u nás objevily první případy koronaviru a začalo se mluvit téměř jen o něm, vypnul televizi. „Snažím se imunizovat ani ne tak před covidem samotným, ale především proti covidovému šílenství a mediální masáži,“ říká farář od svatého Matěje Matúš Kocian.
Podle všech předpokladů bude moci o Vánocích přijít do kostela na mši jen třicet lidí. Jak moc vám to zkomplikuje život?
U svatého Matěje, jelikož je to kostelíček maličký, se nás toto opatření moc nedotkne. Třicet lidí bude uvnitř a ostatní tedy zůstanou před kostelem, kde máme reproduktor a je tam dobře slyšet. Budou možná v o něco větší zimě než ti uvnitř, ale to je otázka, jaké bude počasí.
Neplánujete tedy, že byste sloužil mši třeba v deset večer a pak ještě o půlnoci, aby se dovnitř vešlo více lidí?
Více mší nebude i proto, že většina lidí chce přijít právě na tu o půlnoci. Navíc máme jednu mši také ve čtyři hodiny odpoledne pro rodiny s dětmi, kde bývá také plno. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet situace, a té se pak přizpůsobíme. A koneckonců, Vánoce jsou až 25. prosince, a to máme ve farnosti další čtyři mše. Třeba nedělní desátou od svatého Matěje nyní přenášíme on-line, kdo chce, tak se připojí. Máme asi osmdesát přihlášení, takže nás sleduje nějakých dvě stě lidí, kteří jsou tady s námi. Kdo chce svaté přijímání, přijde si po mši a dostane ho individuálně před kostelem. To se nám osvědčilo, a bude-li si to situace vyžadovat, uděláme to tak i o Vánocích.
On-line bohoslužby jsou novinka, kterou přinesla pandemie?
Ano, on-line bohoslužby jsou novinka, ačkoli já je moc rád nemám, protože to může svádět k tomu, dělat ze mše divadlo a využívat ji ke svému zviditelnění a hlásání do světa svých názorů. Jsem proti tomu a mše přenáším on-line, jen když musím. Záznamy neuchováváme.
Musel jste něco měnit při bohoslužbách?
Nyní se dočasně Tělo Páně přijímá jen na ruku, na což si někteří věřící museli zvyknout, bylo to pro ně nové. Jakmile se v létě opatření uvolnila, opět začali z úcty ke Kristu přijímat do úst, jak byli zvyklí. Obecně však jsou v církvi dnes běžné oba způsoby.
A co třeba kázání, apelujete na lidi, aby byli opatrní, udržovali sociální distanc, myli si ruce…
Ne, v podstatě ve svých kázáních pokračuji stejně jako před koronavirem, jako by se nic nedělo. Kázání se má týkat Bible, Božího slova. Myslím, že to lidi uklidňuje, potřebují stabilitu ve světě, kde se pořád něco mění. Lidé nepřicházejí do kostela, aby slyšeli to, co slyší pořád v televizi. V kostele hledají něco jiného, a to
je dobře.
Zaznamenáváte u svých farníků, že jsou lidé více osamělí, úzkostliví, bojí se o sebe a své blízké?
Naše komunita má hodně mladých lidí, rodin s dětmi. Obraz církve, že jsou to samí staří lidé, u nás neplatí. Je ale pravda, že tato doba starší lidi i jejich mladší příbuzné stresuje, že se bojí o své zdraví, a také je izoluje. Pravidelně chodím jednou za měsíc sloužit mši do domova seniorů v Thákurově ulici, a nyní tam už delší dobu opět nemohu, což mě mrzí, protože tam chodím rád i díky skvělému personálu. A není to dobré ani pro klienty, protože právě oni si potřebují zachovat sociální vazby a mít pocit, že se nic neděje.
Nemohou nakonec všechna ta omezení pomoci k tomu, že letos prožijeme krásné Vánoce a tak trochu se vrátíme k jejich podstatě jako oslavě rodiny, pospolitosti? Nemá nakonec ten covid i pozitivní účinky?
Covid je v mnoha věcech pozitivní. Nelétají tolik letadla, odpočine si příroda a atmosféra, lidé zjistí, že bez určitých věcí mohou být. Ale vše má svoje plus i minus. Mnohým lidem situace ničí obživu. Určitě je náročné, že děti nemohly a nemohou do školy a zůstávaly doma s rodiči. Na druhou stranu mnozí manželé se lépe poznali, když byli celý den spolu. Také zavřené obchody alespoň v neděli nejsou špatné – v některých zemích je to norma. Advent – jak já rád říkám – často připomíná přípravu na zákopovou válku, kdy lidé hrabou a hrabou, aby měli plné spižírny, a po Vánocích toho spoustu vyhodí, protože zjistí, že všechno nemohou zkonzumovat. Myslí si, že Vánoce bez dárků neexistují, což je také nesmysl. Dárky si můžeme dávat po celý rok, proč čekat na jeden konkrétní den? Pro nás křesťany je vánočním darem sám Ježíš, který nám dává sebe sama, přináší naději a lásku. A největší obdarování je přece to, že jsme spolu, že se dokážeme usmířit, na sebe usmát, zastavit se, být spolu. A takto bychom měli žít celý rok, nikoli jen o Vánocích.
Když jste zmínil ta letadla, vy jste jako doktor přírodních věd v posledních letech touto dobou také býval ve světě a věnoval se entomologii a pozorování brouků…
Když se potřebujete dostat sbírat brouky třeba do jižní Afriky, tak letadlo musíte použít, protože jinak by se tam cestovalo dlouho. Někteří kolegové jsou z toho, že tam nyní nemůžeme, nešťastní, protože se bojí o své kontakty, které si budovali třeba deset dvacet let. A ztráta roku či dvou je nepříjemná, když vidíte, jak tam mizí poslední kousky lesa, kde se hmyz koncentruje, protože už nemá, kam jinam se uchýlit. Pokud se zničí i tyto zbytky jejich přirozeného prostředí, což je otázka pár let, tak vyhynou miliony druhů organismů, a proto se snažíme, abychom alespoň nasbírali a ve sbírkách uchovali, co tady na zemi žilo, než to člověk zlikvidoval.
Co by si měl člověk ze současné koronavirové situace odnést do budoucna?
Určitě větší citlivost mezi generacemi. A třeba i to, že spoustu věcí, které bereme jako samozřejmost, samozřejmostí není. Začali jsme mít dojem, že jsme nesmrtelní, a tak to také není. Proto bychom si měli více vážit každé minuty života, kterou máme k dispozici, a více přemýšlet o tom, proč tady jsme. A být k sobě více ohleduplní – to bychom si mohli dát jako společný úkol, protože to se nám často ani v době covidu nedaří.