Socha Marie Terezie

Marie Terezie, jediná panovnice na českém trůnu, dosud neměla žádnou svou sochu nejen v Praze, ale ani nikde jinde v České republice. To už díky Praze 6 neplatí.

Od prvního nápadu, že by si hlavní město zasloužilo pomník jediné vladařky na českém trůnu, do odhalení uměleckého díla uběhlo sedm let. Před třemi lety, u příležitost 300. výročí narození Marie Terezie, byl ve stejnojmenném parku odhalen základní kámen. Letos 20. října, tedy 280 let od jejího převzetí vlády nad habsburskou říší, byla socha slavnostně odhalena.
„Marie Terezie přinesla společně se svým synem spoustu nového a dobrého. Z jejích reforem vlastně žijeme dodnes. I proto jsme pro uvedení jejího pomníku vybrali originální a inovativní řešení a já jsem rád, že v Praze 6 bude zajímavé umělecké dílo – skutečná pocta panovnici, která české země přiblížila modernímu světu,“ uvedl při odhalení starosta Ondřej Kolář (TOP 09).
Socha je vyrobena ze speciální polymerní směsi, navíc s ochranným povrchovým nátěrem před graffiti, váží sedm tun a měří přibližně pět a půl metru. Představuje tak výraznou uměleckou dominantu nejen samotného parku, ale i celého veřejného prostoru na Hradčanech. Je na místě rozpustit obrozenecký mýtus o tři sta letech úpění pod Habskurky.
„Marie Terezie přebírala habsburskou monarchii velmi mladá a za složitých okolností, přesto se jí podařilo během úctyhodné čtyřicetileté vlády říši nejen udržet, ale také modernizovat. Myslím, že si jako významná evropská panovnice a jediná žena – vladařka na českém trůnu poctu zaslouží,“ konstatuje místostarosta pro kulturu Jan Lacina (STAN). a dodává že už když se koncipovala dostavba tunelu Blanka, připravoval se nově vzniklý prostor podél mariánských hradeb na její sochu.
Za návrhem pomníku stojí sochař Jan Kovářík a architekt Jan Proksa, společně zvolili bílou siluetu vladařky bez tváře. „Osobnost Marie Terezie si můžeme představovat jako pomyslnou figurku v politické hře tehdejší Evropy. Pomník tím získává edukativní rozměr, nutí lidi uvažovat, zamyslet se a třeba i zapátrat, kdo Marie Terezie byla, co za svého života učinila a jak ve skutečnosti vypadala,“ vysvětluje svůj pohled na památník sochař Jan Kovářík.
Novou sochu si můžete detailně prohlédnout prostřednictvím vizualizace na stránkách https://www.praha6.cz/marie-terezie. Jde o nový projekt na podporu virtuálního turismu, v jehož rámci budou postupně on-line formou představovány další památky na území městské části.

Ohlasy na sochu Marie Terezie na sociálních sítích
Bára Alex Kašparová: Je to jedno z nejimpozantnějších děl současného sochařství ve veřejném prostoru, které jsem za poslední dobu viděla. Portrét panovnice je zhotoven v symbolickém jazyce v měřítku úměrném jejímu odkazu i prostoru, do kterého je dílo zakomponováno. Socha je perfektně vidět ze všech dostupných cest a vábí tak do přilehlého – a nečekaně rozlehlého – prostranství pěší, jímž byl tímto zkultivován pro kontemplaci pod Hradčany park. Autorem sochy je Jan Kovářík a já opravdu nadšeně plesám.
Pavel Háse: Připomíná mi to figurku na Člověče nezlob se.
Honza Kapitán Morávek: Portrétů i soch panovnice jsem viděl opravdu hodně. S despektem jsem prohlížel fotografie nového pomníku a stejně se k tomu i vyjadřoval. Pak jsem stanul před reálným dílem. Skláním se před odvahou autorů i vedení Prahy 6. Stačí
zapojit trochu fantazie a máte před sebou monumentální královnu na pozadí Pražského hradu. Už jenom umístění na pozadí Hradu a v nově vybudovaném parku je
mimořádná trefa. Tohle dílo přinese Praze stejný obdiv jako Tančící dům, také zpočátku nepochopený. Marie Terezie není kontrover-
zní dílo, je jenom částí veřejnosti zatím nepochopené.
Martin Zeus Zof: Čistost, jednoduchost, symbolika… líbí se mi použití materiálů, nápaditě umístěného popisu i jeho fontu, hra světel a užití ladnosti i velikosti jako symbol Marie Terezie. Umění hodné 21. století. Je příjemné vidět něco tak pozitivního a příjemně emotivního v tak nepříjemné době.
Tomáš Frýda: Nechápu, proč bychom měli v této době stavět sochu nikým nevolené diktátorky. Z mého pohledu si nezaslouží nic než opovržení. Kdybyste radši udělali sochu Antonína Holého nebo někoho jiného významného.
Jarmila Uhrovičová: Zepředu připomíná krejčovskou pannu, z pozadí zvoneček.
Dáša Divišová: Díky, že jste si vzpomněli na největší ženu, která založila úspěch, prosperitu a vzdělanost českých a moravských zemí do dnešních dnů. Která odvedla děti z polí a roboty a nařídila jim naučit se číst, psát a počítat. Za založení průmyslové tradice, která nás živí do dnešních dnů a za další věci. Nemáme v historii větší ženu. Možná Libuši, pokud věříme na její existenci.
Jitka Rovňanová: Ve srovnání s Vídní je tato socha mimozemšťan a může být moderní, jak chce. Navíc nechápu, proč Marie Terezie v Praze. Nesnášela Čechy a Češi nesnášeli ji. Když už něčí socha, tak Josefa II. Ten se naučil i česky. Tuhle kuželku si mohli odpustit.
Lumír Táborský: Chudák Marie, věřím, že je mnohem více důstojnějších způsobů, jak uctít památku matky národa.
Radek Špicar: Moc jsem se na ni těšil. Čím jsem starší, tím víc mi záleží na kvalitě veřejného prostoru, ve kterém žiji. Díky ní jsem na naší Praze 6 zase o něco šťastnější.
Alexandr Maier: Krásná. Moc se mi líbí ta myšlenka, aby socha nebyla zachycena v určitém konkrétním věku císařovny. A na místo se hodí.
Blanč Pelantová: Co to jako je a proč? Fuuuj.
Petra Vavruskova: Vypadá božsky.
David Drábek: Socha se mi líbí moc. Odsudky mi nevadí, ale o žádného kunsthistorického trojitého Rittbergera se snažit nebudu.
Milan Jeff Čermín: Krásně to tam padne.
Při večerním osvětlení, s hradem v pozadí, super.
Tomáš Tesař: Mam velkou radost především z toho, že máme konečně zpátky sochu našeho významného panovníka z Habsburského rodu, protože R-U byla i naše říše.
Vlastimil Osička: Musím využít toho, že je Praha liduprázdná, a pojedu se projít. A tuhle krásu chci vidět osobně!