Výročí bitvy v duchu smíření podpořil kříž

Bitvu na Bílé hoře od letošního kulatého výročí připomíná Kříž smíření. Najdete jej nedaleko od mohyly, v místech, které tehdy bylo samotným bojištěm, v Aleji Českých exulantů.

Slavnostní odhalení se uskutečnilo v den výročí bitvy 8. listopadu a předcházely mu ekumenické nešpory. Bohoslužbu uspořádaly Česká biskupská konference, Ekumenická rada církví a benediktinky z kláštera od poutního místa kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Následně byl kříž slavnostně odhalen. Autorem je německý benediktýnský mnich a umělecký kovář Abraham Fischer. Kříž tvoří dva ocelové a jeden titanový kříž. Dva zrezivělé symbolizují znesvářené strany, minulost, bolest a nesmíření. Třetí rameno je čisté a modré a odkazuje na smíření. Kříž má zároveň, pokud je položen na zemi, podobu zátarasu bránícího v cestě. Teprve, když je společným úsilím vztyčen a narovnán, stává se křížem a znamením smíření.
A jak se na šestku dostal Kříž smíření? „Generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl, sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinš a předseda Federace židovských obcí Tomáš Kraus nás společně požádali o pomoc s umístěním Kříže smíření, který vyrobí umělecký kovář a zároveň benediktýnský mnich Abraham Fischer, autor několika podobných děl v Německu. My už jsme nějakou dobu připravovali připomínku výročí Bílé hory a tenhle záměr nám do projektu dokonale zapadl jako symbolická tečka. Společně jsme pak označili za ideální místo pro umístění kříže pruh zeleně v Aleji Českých exulantů,“ vysvětluje místostarosta pro kulturu Jan Lacina (STAN).
Městská část zařizovala nutná povolení a jednání s úřady, financovala také práce spojené s osazením kříže. Církve a Českoněmecký fond budoucnosti zaplatily společně výrobu kříže a jeho dopravu z Německa do Prahy. Podle předsedy fondu Tomáše Jelínka má kříž přispět k lepšímu vzájemnému pochopení mezi Čechy a Němci.

Kdy a kde se vzala mohyla?
V roce 1904 přišel Jan Kolátor, který byl starostou Břevnova a zároveň sokolské Podbělohorské župy, s nápadem připomenout si tří sté výročí bitvy pomníkem – prostou mohylou z tesaného kamene a hlíny.
V župě tak vznikl nový mohylový odbor, který shromažďoval potřebné peníze, třeba při divadelních představeních ochotníků.
Mezitím se ale na veřejnosti objevily i návrhy sochaře Stanislava Suchardy nebo architekta Josefa Gočára a později také návrh sochaře Františka Bílka, který přišel s monumentálním památníkem. Na tyto velkolepé projekty se ale nepodařilo sehnat dostatek peněz, a tak z nich naštěstí sešlo a sokolové nechali postavit původně plánovanou mohylu z kamene a hlíny. 8. listopadu 1920 ji předali národu. V jejích základech je uložena listina s textem: „Mohyla zvedá se tu na počest padlých hrdinů…, však také na výstrahu budoucím, kteří by pro stranické, stavovské neb jiné podružné zájmy zapomínali na společnou věci národní. Odhalení mohyly, ani 300. výročí bitvy tehdy nedoprovázela žádná velká oficiální akce nebo připomínka.
Ke 400. výročí byly plánované velké oslavy, rozsah nakonec omezila vládní opatření spojená s koronavirovou pandemií. „Trošku zázrakem se nám přes vládní omezení podařilo v polovině září odehrát obě víkendové rekonstrukce bitvy včetně pátečního pochodu vojska, stejně jako nakonec proběhla ekumenická bohoslužba a odhalení Kříže smíření v den výročí bitvy 8. listopadu,“ dodává místostarosta pro kulturu Jan Lacina (STAN).

Na Bílou horu s průvodcem
Současná situace zatím nepřeje společným vlastivědným procházkám. A to je ideální příležitost vyrazit na procházku s průvodcem virtuálním.
K výročí bitvy na Bílé hoře se procházka bojištěm nově začlenila do projektu Prague Histories. Prostřednictvím mobilní aplikace, která je zdarma ke stažení, přibližuje historické události v Praze. Události jsou zpracovány formou stezek. Více na www.praguehistories.cz

Dodatkové tabule připomenou historii
Mohyla, nově také kříž smíření a dodatkové cedule u názvů ulic připomínají bitvu na Bílé Hoře. V katastru Břevnova a Ruzyně se nachází celkem 26 ulic a náměstí, jejichž názvy připomínají osobnosti či událost související s touto bitvou, případně s událostmi stavovského povstání.
Výročí 400 let od bitvy na Bílé hoře Praha 6 využila k instalaci deseti nových dodatkových tabulek u názvů ulic, které jsou jmény spojeny s událostmi na Bílé hoře. Při procházce malým Břevnovem nebo Ruzyní se tak díky nim můžete blíže seznámit s osudy účastníků stavovského povstání či bělohorské bitvy, po nichž jsou pojmenovány zdejší uličky. „Jména ulic nám připomínají důležitá jména i fakta o naší čtvrti. Modré dodatkové cedule dávají každému kolemjdoucímu šanci dozvědět se něco více o svém bezprostředním okolí. Jsem rád, že se nám kontinuálně daří umisťovat dodatkových cedulí více a více,“ konstatuje statutární místostarosta Jakub Stárek (ODS). Dodatkové edukativní tabulky připravil odbor územního rozvoje a se souhlasem vlastníků objektů, kterým patří poděkování za jejich vstřícnost, je umístil pod cedule s názvy ulic. Úřad má k dispozici ještě několik dalších takových „popisků“, a proto bude jednat s dalšími majiteli, zda budou souhlasit s doplněním.
Co se dozvíte z dodatkových cedulí?
Alej Českých exulantů / Čeští exulanti, uprchlíci před represemi habsburské politiky, během třicetileté války. Na paměť vlny emigrantů, kteří museli odejít po bitvě na Bílé hoře r. 1620 do exilu
Anhaltova / Kristián I. z Anhaltu (11. 5. 1568–17. 4. 1630), říšský protestantský kníže, diplomat falckých kurfiřtů, jeden z vůdců protestantské unie, velitel vojsk Fridricha Falckého na Bílé hoře
Kocourova / Ondřej Kocour z Votína († 21. 6. 1621), radní Nového Města pražského, účastník stavovského povstání, popraven Habsburky
Kochanova / Valentin Kochan z Prachové († 21. 6. 1621), novoměstský písař, účastník stavovského povstání, direktor, popraven Habsburky
nám. Českého povstání / České stavovské povstání, 1. etapa třicetileté války. Na paměť protihabsburského povstání v l. 1618–1620 na obranu stavovských a náboženských svobod
Pětipeského / Václav Šťastný Pětipeský z Chýš, rytíř, účastník stavovského povstání, direktor, maršálek Fridricha Falckého, Habsburky uvězněn a omilostněn
Řečického / Jiří Řečický († 21. 6. 1621), radní Nového Města pražského, účastník stavovského povstání, popraven Habsburky
Štefkova / Tobiáš Štefek z Koloděj († 21. 6. 1621), měšťan Nového Města pražského, regent smiřického panství, univerzitní defenzor, účastník stavovského povstání, direktor, popraven Habsburky
Šultysova / Jan Šultys z Felsdorfu (1560–21. 6. 1621), primátor Kutné Hory, účastník stavovského povstání, direktor, popraven Habsburky
Vodňanského / Natanael Vodňanský z Uračova (1563–21. 6. 1621), primátor Starého města pražského, překladatel z francouzštiny, účastník stavovského povstání, popraven Habsburky

Mezi další ulice spojené s bitvou patří Slezanů, Moravanů, Thurnova, Bubnova, Haberfeldova, Smiřického, Šiklova, Hošťálkova, Kutnauerovo náměstí, Rozýnova, 8. listopadu, Maštěřovského, Konecchlumského, Dvořeckého, Michalovicova a Říčanova.
Ulici, a tedy ani dodatkovou tabuli, stále nemají svobodný pán Martin Fruwein, pán z Kajetánky, který jako 28. odsouzený český pán raději volil smrt skokem z Mikulky. Stejně ale byl následně na Bílé hoře rozčtvrcen.
Některé názvy ulic velkých postav byly během dvacátého století přeneseny na Žižkov a ulice na Břevnově nesou nová jména. Například dnešní Bělocká se jmenovala Budovcova, Chýňského Harantova a Zličínská se původně jmenovala Kaplířova. Vzhledem k tomu, že ulice Budovcova a Kaplířova již byly na Žižkově zrušené, je otázka, zda by se opět nemohly vrátit na Břevnov.