Rozhovor a Barborou Špicarovou Staškovou
Před patnácti lety si koupili s manželem půlku domu v památkové zóně Tejnka. „Je to náš vysněný byt, kde máme i půdu, kam věším prádlo, a zahradu, kde se venčí náš pes,“ říká náměstkyně ministra pro místní rozvoj Barbora Špicarová Stašková. Na šestce žije už přes 22 let.
Vy nepocházíte z Prahy 6, ale přestěhovala jste se sem. Jak dlouho jste hledala byt?
Do Prahy jsem přišla ze Sobotky na studia v roce 1998. Kolej jsem nedostala, takže jsem šla bydlet do bytu s dalšími čtyřmi slečnami. Všechny jsme spaly v jednom pokoji a druhý jsme využívaly jako obývák. Stále to ale bylo lepší než kvalita kolejí. Poté jsem studovala v Německu, kde jsem si vyzkoušela opravdu hezké koleje, kde měl každý svůj pokoj a také různá spolubydlení, takzvaný WG.
Kdy jste tedy kupovala byt na šestce?
Po škole jsme se chtěli s mým současným manželem sestěhovat k sobě a moc se nám líbila Praha 6. Hledali jsme bydlení právě tady. Nakonec se nám podařilo získat basement – tedy trochu sklepní byt – blízko kolejí Kajetánka. Měl třicet šest metrů čtverečních, byl skvělý, nemuseli jsme ani moc topit.
Bydleli jste v pronájmu, nebo jste si ho koupili?
Byl to byt, který šel do privatizace. Kupovali jsme ho sice za šestkrát vyšší cenu než lidé, kteří v domě už bydleli, ale i tak to bylo výhodné. Ačkoli dnes jsem ráda, že obce a městské části už byty neprodávají a pronajímají je jako obecní byty.
Proč? Byla privatizace chyba?
Tehdy ne, protože to obrovské množství státních bytů bylo zanedbaných, a města neměla peníze na jejich rekonstrukci. Velmi často do nich investovali samotní nájemníci, takže to bylo spíše nevyhnutelné. Dnes jsme ale ve fázi, kdy potřebujeme více nájemního bydlení.
Není zodpovědnější pořídit si vlastní bydlení, které po splacení hypotéky bude dostupné i v důchodu?
Ačkoliv vlastnické bydlení přináší jistotu, nemyslím si, že je to nutnost. Já osobně jsem ještě z generace, která dává přednost vlastnictví, aby měla jistotu na stáří. Ale tím vzniká velký tlak na nákup bytů a spirála růstu cen se roztáčí. Potřebujeme kombinaci vlastnického i nájemního bydlení. V nájemním bydlení potřebujeme stabilní prostředí pro obě strany – pro pronajímatele i pro nájemce. Zároveň je potřeba mít vedle nemovitosti na trhu důvěryhodné investiční produkty. Výzvou je například třetí pilíř důchodové reformy nebo penzijní fondy, kde budou lidé mít garantované peníze na důchod a budou z nich platit i nájem, bude to fungovat podobně jako na Západě.
Bude to fungovat?
Žila jsem přes rok v Berlíně, kde je nájemní bydlení běžným standardem. Myslím, že i u nás se musí změnit přístup – vlastnické bydlení není vždy nejlepší řešení. Lidi fixuje na jedno místo, což je problém. V různých životních etapách se potřebujeme stěhovat – když přijdou děti, hledáme větší byt, později menší, často i kvůli práci. To není snadné, když jste vázáni na vlastní nemovitost, často zatíženou hypotékou. V důchodu neuplatím 4+1. Pokud ale budou nájmy vysoké a lidé se budou bát, že je na stáří někdo vystěhuje, protože mají smlouvu jen na rok, pak systém nefunguje. Zvýšení jistoty nájemních vztahů je jedním z mých cílů na Ministerstvu pro místní rozvoj a ráda bych to změnila ještě před parlamentními volbami.
Jak?
Dnes se nájemní smlouvy často uzavírají na krátkou dobu, obvykle na rok. V zahraničí například dobře funguje daňové zvýhodnění pro pronajímatele, kteří nabídnou dlouhodobější smlouvy. Preferuji pozitivní motivaci před sankcemi.
Nebojíte se, že majitelé budou mít špatné zkušenosti s neplatiči? Každý zná nějaký příběh, kdy první rok byli nájemníci skvělí a pravidelně platili, ale jen co dostali smlouvu na několik let, začaly problémy.
Bohužel jedna negativní zkušenost často přebije deset pozitivních. U pronájmů je to oprávněně velmi citlivá věc. Proto zákon o podpoře bydlení, který jsme připravili, obsahuje i možnost rychlejšího vystěhování neplatičů. V březnu se bude schvalovat a snad projde i s tímto pozměňovacím návrhem.
Znamená to, že když mi třikrát nájemník nezaplatí, že přijdu, otevřu si svůj byt, vystěhuji mu věci na chodbu a řeknu nashledanou?
Ne, stále tady máme právní stát. Nově by změna občanského soudního řádu soudům umožňovala vydat rozkaz na vyklizení, který by celé vystěhování nájemníka neprávem užívajícího byt zrychlil. K té obavě z neplatičů. Myslím si, že v realitě se to zase tak často nestává. Jde spíš o výjimečnější případy, o kterých se ale hodně mluví a ovlivňují mínění veřejnosti. Pro majitele je to pak jedna z velkých bariér, že nedají byt do pronájmu.
Je nějaké město v zahraničí, kde by si mohla vzít Praha a Praha 6 příklad?
Vídeň.
Město velmi podobné Praze, proč zvládá bydlení lépe?
Co se týče bytového fondu, je někde jinde. Má obrovské množství vlastních obecních bytů a neustále investuje peníze zpět do další výstavby nájemního bydlení. Když jsem se na to ptala v obcích, zjistila jsem, že mnoho českých měst vůbec nemá jasno v tom, kolik vybraných peněz z nájmů reálně investují zpět do bytového fondu.
Stačí převzít vídeňský model a bude to fungovat i v Praze?
Vídeň rozhodně nemůžeme v nejbližších letech dohnat. Je to dáno historicky – tamní byty se neprivatizovaly jako u nás. Můžeme se ale pokusit přiblížit se jí v počtu nových bytů, které budou vznikat. Problémem jsou však i územní limity. Nelze zastavět každou proluku, těch navíc na Praze 6 moc nemáme. Řešení tedy spočívá v kombinaci různých opatření, přičemž žádné z nich by nemělo vypadnout.
O jaká opatření jde?
Potřebujeme na nájemní trh dostat prázdné byty. Například v Německu platí, že pokud vlastníte byt, ve kterém nebydlíte, automaticky se předpokládá, že ho pronajímáte – a z takového pronájmu odvádíte daň z příjmu. Existuje přímé napojení na finanční správu, což u nás zatím není. Další z opatření přináší do Česka zákon o podpoře bydlení a je jím takzvané bydlení s garancí. Pokud se majitel rozhodne pronajmout byt sociálně potřebné domácnosti, stává se mezi ním a nájemcem prostředníkem garant, který kontroluje, zda jsou platby v pořádku, kontroluje stav bytu, zda nedochází k porušování sousedského soužití a podobně. Lidé v bytové nouzi, tak vlastníci se budou moct obrátit na kontaktní místa po celé České republice a samozřejmě i v Praze.
Bude o garantované bydlení zájem – jak ze strany nájemníků, tak majitelů?
V zahraničí fungují. V ČR podobné projekty fungují od roku 2016, aktuálně jich probíhá přes čtyřicet a úspěšnost udržení bydlení je přes 85 %. Celkem v nich už našlo bydlení přes tři tisíce sedm set lidí v bytové nouzi. Podle dat pochází padesát pět procent bytů od soukromých vlastníků, zbytek poskytují obce.
Když slyšíte, kolik projektů existuje a kolik miliard na ně jde, kolik peněz se vyplácí na různé příspěvky a doplatky na bydlení – nebylo by jednodušší, kdyby se řeklo, tady je několik miliard, Praho 6 postav za ně na svém pozemku nové nájemní byty. Oproti dávkám bychom tak podpořili výstavbu bytů, kde by se kombinovalo komerční a sociální bydlení. Nájem z komerčních bytů by mohl dotovat například sociální byty nebo profesní bydlení.
Ano, to se už částečně děje. Ministerstvo pro místní rozvoj nyní připravilo dotace a výhodné úvěry na stavbu nájemního bydlení a musím říct, že je o ně velký zájem. Dříve tu byl program Výstavba, který byl špatně zacílen dokonce na takzvané sociální domy. Teď jde o kombinaci různých typů bydlení, takže se kombinují profesní byty pro klíčové profese, které nám zoufale chybí spolu se sociálními byty i běžnými nájmy. Sociální mix zajistí byty pro všechny. Například bydlení pro zdravotní sestry, popeláře, sociální pracovníky, městskou policii – lidi, kteří si nemohou dovolit dojíždět do Prahy zdaleka, ale jsou pro fungování města nezbytní.
Je tedy v pořádku, že nyní Praha 6 připravuje stavbu bytových domů v Rakovnické ulici?
Obce, nejen Praha, si musí uvědomit svou odpovědnost za to, jakým způsobem budou k bydlení přistupovat. Podle zákona o obcích je to jejich povinnost, stejně jako odpadové hospodářství nebo zřizování škol a školek. Obecní byty mohou ovlivnit cenu pronájmů na trhu a zlepšit jejich dostupnost. Nájemné musí ale odpovídat také nákladům, aby obec mohla bytový fond udržovat.
Nebylo by možné obcím nařídit, že musí mít určitý počet bytů na počet obyvatel?
To už se zkoušelo před lety v rámci zákona o sociálním bydlení, ale problémem bylo stanovit přesné procento. Struktura bytové zástavby je totiž velmi rozdílná. Například na Mostecku je obrovské množství bytů v panelových domech, zatímco v menším městě je charakter zástavby úplně jiný. Někde je velké množství soukromých pronajímatelů a není potřeba obecních bytů, někde ale nejsou žádné nájemní byty, tam se pak mladí musí odstěhovat a do obce se často již nevrátí.
Jako malá jste si hrála s domečky? Stavěla jste panenkám pokojíčky?
Moje hračka byl spíš náklaďák. Kočárek jsem měla, panenku a pokojíčky taky, ale většinou jsem nakládala písek na nějakou dodávku a vyklápěla ho.
Kdy a proč jste se začala věnovat bydlení?
Byla to souhra okolností. Věnovala jsem se spíše sociologii, výzkumům veřejného mínění a politické sociologii. Po mateřské mě na více než osm let do cesty přišel projekt Podpora sociálního bydlení Ministerstva práce a sociálních věcí. Ministerstvo pro místní rozvoj vnímám jako završení mého odborného působení v oblasti bydlení.
Říkala jste, že máte ráda Břevnov, kde bydlíte. Jaká další místa se vám líbí, kam ráda chodíte?
Měli jsme svatbu před Břevnovským klášterem, takže celá oblast kolem kláštera mi je hodně blízká. Ráda jsem tam chodila na procházky s dětmi. Miluji oblast Na Kocourkách. Snažím se zlepšit kondičku během, no spíše tempem „rychlejší chůze našeho psa“, na Ladronce. Ta se opravdu povedla jako sportovní zóna s různými možnostmi vyžití.
Je něco, co vám v Praze 6 vadí?
Myslím, že to jsou spíš problémy, které trápí celou Prahu. Hlavně parkování, často nemáme kde zaparkovat auto, které v životě potřebujeme, ačkoli upřednostňuji veřejnou dopravu, protože ji mám ráda. Abychom nezatěžovali Prahu, pořídili jsme si elektromobil. Možná právě to mě na Praze trápí – není tu dostatek nabíjecích stanic. Vlastnit elektromobil v řadové zástavbě činžovních domů není vůbec jednoduché – nabíječky tady chybí a zrušení zvýhodnění parkování elektromobilů přichází o pár let dříve, než by mělo. Zatím si nejsem vědoma, že by se do dobíjení investovalo tak, jak je to běžné na Západě. Například dobíjecí stanice tam vznikají u veřejného osvětlení, to jsem v Praze nezaznamenala. Nemusí to nutně financovat Praha, ale mohla by intenzivněji spolupracovat s energetickými společnostmi. To by přispělo k čistšímu městu, stejně jako rychlá železnice nebo parkovací domy na krajích města.
Kdybyste měla někoho nalákat, aby se přestěhoval do Prahy 6, čím byste ho přesvědčila?
Myslím, že Praha 6 nikoho lákat nepotřebuje. Je úžasná, krásně zelená a příjemná.
Barbora Špicarová Stašková
⟶ socioložka a odbornice na oblast bydlení a sociálního začleňování
⟶ od února je náměstkyní ministra pro místní rozvoj, kde se zaměřuje na témata bydlení a sociální oblasti
⟶ vystudovala sociologii na Humboldtově univerzitě v Berlíně a Karlově Univerzitě v Praze
⟶ osm let působila na Ministerstvu práce a sociálních věcí, zajišťovala meziresortní spolupráci a koordinaci činností s dalšími orgány státní správy, samosprávy, asociacemi a nestátními neziskovými organizacemi
⟶ mezi její zájmy patří podpora občanské angažovanosti, dobrovolnictví, ochotnické divadlo, zahrada a sport