Hřbitov Svatý Kříž
Víte, kde hledat na šestce hřbitov Svatý Kříž? Jděte Libockou ulicí od kostela sv. Fabiána a Šebestiána a po pravé straně hledejte úzkou dlážděnou cestu. Zavede vás na hřbitov. Ano, na Libocký hřbitov, jak se dnes říká hřbitovu Svatý Kříž.
Když v dubnu roku 1842 začalo bourání starého hřbitova u kostela svatého Fabiána a Šebestiána, který obklopoval kostel ze všech stran a sloužil také přilehlým obcím, zároveň v Liboci vznikalo nové pohřebiště. Hřbitov nazývaný Svatý Kříž byl umístěn mezi zdí Královské obory a Libockou silnicí.
Byl přístupný ze dvou směrů – z jihu z obory později zrušenou brankou, o jejímž obnovení se ale opět uvažuje, a ze severu z obce. Obyvatelům Liboce, Ruzyně, Vokovic, Veleslavína, Petřin a Ladronky sloužil šedesát let. Kolem roku 1900 jeho kapacita přestala dostačovat, podle libocké úmrtní matriky se na tento hřbitov pohřbívalo do 1. července roku 1902, ačkoli pohřby do starých rodinných hrobů se měly odehrávat ještě o deset let později. Poté libocký kněz Vlastimil Hálek vyhlásil přeložení příštích pohřbů na nové hřbitovy, jimiž byly ruzyňský, řepský a jako náhrada za ten libocký nově vystavený Vokovický hřbitov. Po přestěhování hrobů a náhrobků zůstaly v Liboci torzo kamenného kříže, starý kovový kříž s trpícím Kristem, jenž postupně vrůstá do kmene sousedícího stoletého javoru, a bývalá kaple, v níž jsou uloženy zbytky několika náhrobků. Na jednom z nich lze číst německý nápis, že zde odpočívá paní Rosalie Bubák, roz. Štětka (1835–1897) a její zeť Ernst Richter, bankovní úředník (1865–1897).
V roce 2012 byly hřbitov i kaple prohlášeny za nemovitou kulturní památku. Hřbitov byl původně ve vlastnictví hlavního města, což nedovolovalo Praze 6 provádět jakékoli záchranné práce. Městská část tedy požádala o svěření celého pozemku včetně stavby márnice a ostatní drobné architektury do své správy.
Kaple chátrala do roku 2016
Objekt bývalé márnice postupně chátral. První dochovaná fotografie z roku 1943 se nachází v Archivu hlavního města Prahy a je na ní patrná dominantní valbová střecha s již značným narušením střešní krytiny. Poslední oprava objektu márnice proběhla dle získaných historických podkladů v roce 1969, kdy byla provedena na podlaze betonová mazanina a nové vnitřní i vnější omítky. Během této rekonstrukce došlo také k zásadní změně celého architektonického vzhledu: valbová střecha byla nahrazena – pravděpodobně jako provizorní řešení – betonovou skořepinou o dvanácticentimetrové tloušťce s přetažením nad stávající římsu. Takto kaple vypadala až do roku 2016, kdy městská část zahájila její opravu, při níž se do kaple vrátila původní valbová střecha s pálenou krytinou z tašek bobrovek, dále byly zrekonstruovány vnitřní a vnější omítky, podlahy a vyměněna okna i dveře. Používaly se tradiční i moderní materiály, aby se navrátila objektu původní podoba, jak byla dochována ve fotodokumentaci z roku 1943.
Vysvěcení kamenného kříže
Od letošního 10. dubna prostoru vévodí – díky spolku Gostiwar 2008, jenž se stará o kultivaci veřejného prostoru a záchranu kulturních nemovitých památek – obnovený a znovuvysvěcený centrální kříž na kamenné podestě.
Spolek, společně s dalšími místními spolky, plánuje využít místo pro umělecké využití, prezentaci jednotlivých tvůrců a tradičně Dušičkovou mši. Městská část Praha 6 také chce poskytnout prostor pro pořádání netradičních smutečních rozloučení pohřebními ústavy. Tento prostor také zaujal studenty fakulty architektury ČVUT, kteří vytvořili projekty pod názvem Metamorfózy starého hřbitova a Zrcadlení vzpomínek. Na začátku června 2024 se můžou návštěvníci bývalého hřbitova těšit na výstavu výtvarníka Jakuba Myslína s uměleckým vystoupením skupiny Tribo Fuego. Následně v letních měsících se tady se svým projektem představí, podobně jako loni, Galerie Entrance.
„Toto místo by mělo dát možnost spojovat občany všech generací. Mělo by být též výstavním prostorem, prostorem pro pořádání kulturních a společenských akcí, místem odpočinku s možností informovat nejen o dějinách tohoto místa, ale i o nových událostech v rámci umění, kultury, ale hlavně by mělo být místem společenského soužití v Liboci a lidí z celé šestky a okolí," dodává vizi budoucího využití Jan Brčák, předseda spolku Gostiwar.