Rozhovor s designérem J. Karáskem

Do začátku května probíhá první kolo soutěže na novou vizuální identitu Prahy 6. Mezi odbornými porotci, kteří vyberou čtyři nejlepší práce postupující do druhého kola, je také designér Jiří Karásek.

Praha 6 hledá novou vizuální identitu. K čemu potřebuje firma logo, ví asi každý, ale k čemu je městské části?
Je to organizace, která musí komunikovat, ideálně jednotně. Zvlášť když jde o tak velkou část, jako je Praha 6. Všichni musejí vědět, jaké akce a projekty jsou zaštítěné touto organizací. Čím je tato komunikace lepší, tím to působí seriózněji a cíleněji.
Je tedy logo na plakátu lepší než nápis Podporováno Prahou 6?
Určitě. Nějakou dobu to trvá, než se logo zažije a zdomácní, ale pak se může stát jakýmsi puncem kvality. Aby lidé věděli, že je-li u akce logo městské části, tak ta akce bude dobrá.

Logo je součástí vizuální identity. Ta slouží k čemu?
Logo je základním kamenem vizuální identity. Vizuální identita je pak celý systém prvků, které na logo (značku) navazují. Je to soubor barev, písem, více či méně složitých pravidel, jak se značkou pracovat v různých typech použití – tiskoviny, dopravní prostředky, oděvy, architektura a pododobně. Vizuální identita by pak měla buď obsáhnout většinu výstupů, na kterých by mělo být logo potenciálně umístěno, nebo nastavit možné cesty, jak s ním správně pracovat. Musí se jím dát stejně dobře označit nová lavička, klíčenka, nebo nová sportovní hala. To vše je potřeba v rámci vizuální komunikace vymyslet a určit. Vizuální styl pak udává a jednotí identitu celé společnosti, ve vašem případě městské části.

Logo Prahy 6 by mělo obsahovat znak či prvek typický pro tuto městskou část. Co takovým prvkem podle vás je?
To nechci předjímat. Ale číslice 6 se nabízí. Záleží na výtvarnících, s jakým nápadem přijdou. Z mého pohledu představa o tom, že značka bude symbolizovat všechno, je mylná. Obecně musí jít o jednoduchou věc, která s Prahou 6 souzní – jaká je tady architektura, jak se tady žije, jaká zde vládne atmosféra, jakou má městská část historii nebo třeba že je šestka jednou z nejzelenějších částí hlavního města. Neříkám, že logo a vizuální styl musejí obsahovat všechny tyto věci, které danou lokalitu charakterizují a popisují, ale autoři by je měli brát v potaz.

Nyní má šestka logo modré, což vychází z barev městské části. Měla by nyní zvolit nějakou jinou, módní barvu? A jsou vůbec nějaké trendy v barvě log?
Samozřejmě jsou, každá doba přináší nějaké trendy. A je to věc, které by se měla Praha 6 úplně vyhnout. Protože barva je nedílnou součástí vizuálního stylu, který by měl ideálně překonat desítky let.

Když byste měl vyjmenovat tři vlastnosti dobrého loga, které by to byly?
Snadno zapamatovatelné, nadčasové a snadno aplikovatelné. A má mít jednu, maximálně dvě barvy. A čím jednodušší bude, tím snadněji se s ním pracuje.

Praha 3 když zavedla nové logo, dala ho natisknout na trička, hrnky a další upomínkové předměty. Je to cesta, jak nový vizuální styl přiblížit lidem?
Záleží na rozhodnutí radnice, zda uzná za vhodné něco takového vyrobit a nabízet to lidem. Osobně si myslím, že se šestka něčemu takovému nevyhne, protože bude-li dělat akci pro děti, bude fajn, aby měly trika s logem městské části. Můj syn dostal batůžek s logem Prahy 6 a byl za něj rád. Pro šíření loga a vizuálního stylu to ovšem není nezbytné.

Nakolik je obvyklé, že města v zahraničí mají svoji značku?
Mají ji, a dokonce některá z těch měst jsou tím poměrně známá. Například Amsterodam, Londýn a specifický je samozřejmě New York. Mají svou značku, kterou potkáváte skoro všude, odvážíte si ji na hrnku nebo tričku jako suvenýr z cest.

Do tvorby a přijetí nové vizuální identity se v ČR v poslední době pustila města jako Ústí nad Labem, Svitavy nebo Humpolec. Jde o trend?
Kvalita provedení značek se samozřejmě různí, někde se nový vizuální styl povede více, někde méně, jinde vůbec. Nevím, jestli to, že si města pořizují loga, je návaznost na nějaký současný trend, ale spíš si myslím, že je to snaha o určitou jednotnost.

Své logo má i hlavní město Praha…
Ano, velmi povedené logo, a i když se to do tohoto rozhovoru asi moc nehodí říkat, podle mě by měla mít Praha jedno logo. Tedy městské části by měly vycházet z logo hlavního města a rozvíjet ho.

Čí vizuální identita se vám líbí?
Je jich hodně. Spíš jsou to teď lokality, kde vznikají dobré věci, standardem je Švýcarsko, Holandsko, Anglie, Švédsko, ale překvapivě i třeba Nový Zéland.

Designer není zrovna povolání, o kterém přemýšlí člověk už od dětství – kdy a jak jste se k němu dostal vy?
Bylo to progresivní. Vždy jsem kreslil, což byl první předpoklad. Ale že chci dělat grafický design, to přišlo asi v devatenácti.

Váš obor je široký, zahrnuje vše od vizuálních stylů přes design pro nábytkové a sklářské firmy, design hodinek až po filmové plakáty a obaly knih či časopisů. Co z toho vás nejvíce baví vymýšlet a navrhovat?
Mám rád, když se věci střídají. Utekl jsem z reklamního průmyslu, kde mi nevyhovoval styl ani systém práce. Ve studiu nyní hodně pracujeme s výrobci, což je z mého pohledu jedna z nejzajímavějších prací, protože vždy musíte proniknout a nahlédnout do nějakého procesu, zjistit, jak se věci vyrábějí, porozumět tomu, pochopit to a svou prací na to reagovat. To mi přijde skvělé. Určitě mě baví práce s produktovými designery, práce pro architekty, knížky, pro filmy… Čím pestřejší, tím pro mě zajímavější.
Je velký rozdíl, když se zabýváte hodinkami a když obalem knihy? Nebo dodržujete stejné postupy?
Snažím se je nemít a nebudovat si svůj vlastní rukopis. I když někomu se může zdát, že
věci hodně zjednodušuji, to může být společný jmenovatel pro mé práce, ale jinak jsou
každá jiná.

Navrhujete věci sám od sebe, protože vás zrovna něco pěkného napadne, nebo se vám lépe dělá na základě konkrétního zadání?
Chtěl bych mít čas na to pracovat bez zadání, ale vlastně se mi nikdy moc nedařilo dělat si něco sám pro sebe. Je v tom asi i nějaká míra prokrastinace, která mi pak ale dobře slouží při práci na konkrétní věci. Líbí se mi, když má zadání zúžené mantinely, čím otevřenější je, tím to pro mě bývá složitější. Ale snažím se držet si jakési odkladiště nápadů, to ano.

Používáte ještě ke skicování obyčejný papír a tužku? Nebo už vše navrhujete v počítači?
V úvodu vždy skicák a levnou japonskou fixku.

Je pro designéra poctou, když vytvoří něco tak pěkného nebo jednoduchého, že ho jiní napodobují a kopírují?
Nevím. Je to protichůdné. Někdy navrhnete značku, kterou začnou lidé sériově šířit, někdo vám z ní něco ukradne. Anebo si z toho začnou dělat legraci. Ani s jedním moc nenaděláte, z mého pohledu není o co stát a určitě to nevnímám jako poctu.

A stalo se někdy vám, že se vaše práce podobala jiné?
Musíme si přiznat, že už všechno tady bylo. Řada těch fantastických tvarů už je dávno vymyšlená. Proto rešerše před každou prací musí být široká, abyste se netrefili do něčeho podobného.

Když se podíváte do světa, jak si v tomto srovnání stojí český grafický design?
Je v tom rozdíl, protože různé země tento obor vnímají různě. Myslím, že mezi ty velmi silné státy patří Holandsko, Švýcarsko nebo Spojené království, kde je to dáno historicky. Nemyslím si, že v České republice by bylo vnímání designu nějak tristní, naopak mi přijde, že se daří všeobecně zvyšovat vkus.

Ano, každý chce designový nábytek, designové oblečení…
Pro mě je slovo designové stejně devalvované jako geniální. Slovo design pochází z anglického vytvořit, vyrobit, sestrojit nebo navrhnout. Ale nyní se jím označuje všechno. Používá se proto, že to dobře zní.

Vy nejste z Prahy 6. Co vás sem přivedlo?
Moje žena.

Myslela jsem, že zeleň a architektura. Na šestce se neustále řeší vzhled a styl nových domů. Jak se na ně díváte z pohledu výtvarníka a designéra?
Nemám rád exhibicionismus v architektuře, ale i velké stavby, které tady vznikají, by mohly být něčím specifické a zajímavé. Na druhé straně si nedovedu představit, že by se třeba takto proměnila Baba a že by toho z její původní architektury moc nezbylo. Nemáme moc dalších podobně ikonických míst.

Řada lidí vnímá městkou část skrze veřejný prostor: upravené chodníky, parky a podobně. A co umění v ulicích?
Je nesmírně potřeba. Vnímám ho jako důležitý prvek, který podporuje míru vnímání, že existuje nějaké umění, že patří do veřejného prostoru. Je skvělé, když takový objekt není na vysokém podstavci a mohou kolem něj běhat děti, nebo dokonce po něm lézt. Pak začne sám žít.

Jak si stojí Praha 6 s uměním v ulicích?
To je věc subjektivní. Myslím, že je dobře, že šestka propůjčuje místa pro umění.

Která místa tady máte nejraději?
Šestka nabízí spoustu krásných lokalit a domů, už jsem zmiňoval Babu, která je fantastická, překvapivě mám rád třeba Hanspaulku. Líbí se mi v Bubenči a Dejvicích široké vzdušné bulváry. Je to taková Paříž. A protože bydlím v Zelené, mám rád Kampus s jeho architekturou a Národní technickou knihovnu.