Vozovna Střešovice

Střešovická vozovna tramvají je cennou a zajímavou ukázkou dopravní architektury. Její haly se dochovaly prakticky v původní podobě.

Stavba vozovny byla zahájena 26. října 1908 a dokončena za necelý rok – 30. září 1909. Technickopolicejní zkouška kolejiště vozovny se uskutečnila 21. října téhož roku a o tři dny později tady byl zahájen ostrý provoz.
Vozovna měla při zahájení provozu tři lodě po pěti kolejích, její kapacita byla 75 motorových vozů. Do dvora se vjíždělo trojicí vrat, každými vedla rozvětvující se kolej. Zatímco první dvě haly jsou ve stejné výšce, třetí byla s ohledem na svažitý terén situována o metr dvacet níž. Zdi byly postavené z cihlového zdiva s vnitřní a vnější hladkou omítkou. Na zastřešení se použil eternit. Vjezdy do haly byly uzavřeny čtyřdílnými skládacími vraty. Druhá a třetí budova byly od sebe odděleny zděnou příčkou. Mezi první a druhou lodí sloužily k podpoře dřevěného krovu dvě řady sloupů ze stejného materiálu. Také uvnitř byly krovy podepřeny dvojicí dřevěných sloupů, mezi kterými vždy vedla střední kolej. Tato dřevěná střešní konstrukce byla pro tu dobu charakteristická – stejnou byste tehdy našli ve vozovnách Košíře a Strašnice, a podobné v halách vozoven Královské Vinohrady a Smíchov.
Devět vnitřních kolejí vozovny bylo podsklepeno a na první halu navazovaly zámečnická dílna, kanceláře mistra a šatna dělníků. Nechyběla tady ani jídelna, sklady, záchody a malý dvůr. Devatenáct metrů od třetí haly se nacházela kotelna parního topení s otevřenou kůlnou na uhlí. V nejvýchodnější části pozemku vznikla administrativní a obytná budova se třemi byty, kanceláří výpravčího a výpravna. Severně od přízemní části byl vybudován ještě přístavek se šalandou – odpočinkovou místností pro dopravní zřízence.

Stavělo se dál
Již v prvním projektu vozovny se počítalo s možností jejího budoucího rozšíření. Jakmile se zlepšila hospodářská situace po skončení první světové války, začaly Elektrické podniky znovu stavět nové tratě a rozšiřovat i potřebný vozový park. Prostor mezi třetí lodí a kotelnou tak zaplnila čtvrtá hala, opět s pěti kolejemi. Ve srovnání se soudní stavbou byla delší, a tak se sem vešlo celkem 35 vozů, o deset více než do původních budov. Pro zastřešení nové haly byla zvolena dřevěná sedlová konstrukce na principu tříkloubového oblouku, kterou už nepodepíraly další sloupy. Celá střecha byla zhotovena z prkének a slabých trámků. Přístavbu dělníci dokončili 15. prosince 1923 a ve stejném roce postavil Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy na pozemku vozovny, vlastně uvnitř vznikající kolejové smyčky, hasičskou zbrojnici s garáží pro dva své vozy. Stavební boom ve Střešovicích, Dejvicích a Bubenči ve dvacátých letech minulého století si vyžádal posílení veřejné dopravy v této lokalitě. Elektrické podniky proto přikročily ke druhému rozšíření vozovny, při němž první tři haly prodloužily o 22 metrů na úkor starých dílenských a skladových přístavků na západní straně. Rozšíření vozovny bylo dokončeno 15. února 1931 a její kapacita se tak rozšířila na 129 vozů. Ovšem už v následujícím roce se prodloužila tramvajová trať dál do Střešovic a od té doby nebyla na smyčce ve střešovické vozovně ukončena žádná pravidelná linka a zařízení dál sloužilo jenom k manipulačním účelům. Tento stav trval do roku 2001, kdy se tady začala obracet historická linka číslo 91, dnes jezdí v letní sezóně o víkendech a svátcích pod číslem 41.

Hrozila jí demolice
Už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začalo uvažovat o zrušení střešovické vozovny. Mezi hlavní argumenty patřila změna dopravních poměrů v Praze po zavedení metra a také se předpokládalo, že dokončený Strahovský tunel přivede před vozovnu spoustu automobilů a v silném provozu bude manipulace s tramvajovými vlaky obtížná a nežádoucí. Vážně se uvažovalo o demolici areálu a využití pozemku k jiným účelům. Vozovnu však zachránil nápad přestěhovat sem sbírku historických tramvají, která byla v té době umístěna ve Vokovicích. A také skutečnost, že byla v té době jedinou provozní vozovnou, která se dochovala v původní podobě z počátečního období pražských elektrických drah. Proto Ministerstvo kultury České republiky prohlásilo 12. prosince 1991 celý areál za kulturní památku. Krátce na to, 4. února 1992, vedení tehdejšího odštěpného závodu DP-Elektrické dráhy rozhodlo o novém využití vozovny a koncem srpna se sem stěhovaly historické tramvaje z Vokovic. Muzeum městské hromadné dopravy v Praze se v první a druhé hale slavnostně otevřelo 14. května 1993.