Slavná historie velkého stadionu

Původně stálo na místě strahovského stadionu sportoviště s dřevěnými tribunami, půdorysně se však shodovalo se současným stadionem. V roce 1933 uvolnila vláda peníze na stavbu Strahova, jak je známý dodnes.

Projekt předpokládal stavbu slavnostního sokolského stadionu s kapacitou 180 tisíc diváků, dále všesportovní stadion a menší cvičiště doplněné dřevěnými šatnami.
Ve třicátých letech dostal stadion také svůj oficiální název – Masarykův státní stadion. V roce 1938 bylo místo svědkem jednoho z největších vystoupení českého lidu na obranu republiky před agresí nacistického Německa – X. všesokolský slet trval celý měsíc. Zejména legendární vystoupení prostných mužů nazvané Přísaha republice a závěrečný chorál podpořený zvoláním třiceti tisíc cvičenců „Tak přísaháme“ měly až magickou sílu. To již měl stadion světovou novinku – reproduktory přímo zabudované v ploše. Obdobně XI. slet Československé obce sokolské na přelomu června a července 1948 se zase stal manifestací proti novému komunistickému režimu, na dlouhou dobu naposled.

Spartakiády a co dál?
Od roku 1955 se stadion stal místem pořádání spartakiád, začala výstavba zděných šaten, sloužících v mezidobí spartakiád jako studentské koleje Českého vysokého učení technického. Problémy s využitím stadionu pro téměř 180 tisíc diváků však trvají dodnes. Místo, kde proběhly čtyři sokolské slety, dvě dělnické olympiády a šest komunistických spartakiád, bylo pronajato fotbalovému oddílu AC Sparta pro tréninkové zázemí a tribuny osiřely.
Od 6. března 2003 jsou betonové tribuny zapsány na seznamu kulturních památek České republiky. „Společně jsme sledovali vývoj Sletového stadionu od jeho dřevěné podoby až k jeho monumentální betonové podobě největšího stadionu své doby. Pevně věřím, že genius loci strahovské citadely je natolik silný a významný, že jej dokážeme zachovat i pro další generace a ochránit před neuváženými záměry,“ dodává radní Eva Smutná (KLID/TOP 09), která má památkovou péči v gesci.

Olympijský diplom
Krásné umění mělo kdysi své kategorie při olympiádách. Jejich součástí byly v letech 1912 až 1948 i umělecké soutěže s vítězi, kteří obdrželi stejné zlaté, stříbrné a bronzové medaile jako atleti. Byly uděleny medaile za olejovou malbu, v sochařství, architektuře, hudbě a literatuře. Tyto medaile byly uděleny, aniž by odměněný kdy trénoval v tělocvičně, na závodišti či v bazénu. Umělecké soutěže nebyly součástí prvních moderních olympiád v roce 1896. Zakladatel obnovených olympiád baron Pierre de Coubertin si dlouho pohrával s touto myšlenkou. V roce 1906 řekl v proslovu, že je na čase uvést ve sňatek dva svazky dlouho rozvedené – svaly a myšlení. Umělecké soutěže byly zahájeny v roce 1912 na olympiádě ve Stockholmu, kde Američan Walter Winans vyhrál zlato za sochařství. V roce 1924 Alfréd Hajós získal stříbro za architekturu, a to za projekt plaveckého stadionu v Budapešti.
Na olympiádě v roce 1932 v Los Angeles měla umělecká soutěž 540 přihlášených z 24 zemí. V této soutěži získal diplom v architektuře za návrh stadionu s největší plochou na světě a tribunami pro 180 tisíc diváků architekt Alois Dryák z Československa. Bylo to právě za strahovský stadion.