zemřel Jiří Stránský – čestný občan Prahy 6, spisovatel, scénárista, pedagog, překladatel, skaut a především výjimečný člověk. Bylo mu 87 let.
ou spisovatel Machar. Jakmile jsme my kluci viděli, že si táta bere kabát a jde s ním ven, běželi jsme zahradou k plotu, protože Machar, ať bylo jakékoli počasí, tak chodil a měl bílé psí dečky. Byli jsme z toho úplně divocí a budu si to pamatovat do konce života,“ vzpomínal na Prahu 6 v Šestce loni na podzim.
Jiří Stránský se narodil v roce 1931 v Praze, studoval gymnázium, ovšem před ústní maturitou byl z politických důvodů vyhozen. V lednu roku 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady, za to ho odsoudili k osmi letům vězení. Prošel několika pracovními tábory včetně jáchymovských uranových dolů. Po propuštění se živil jako kopáč, pracoval u Benziny, externě působil ve Filmové tvorbě Eduarda Hofmana v Čs. televizi v Jindřišské ulici. V roce 1974 byl za údajné rozkrádání opět odsouzen na tři a půl roku do vězení. „Moje rodina – a ta mě zná ze všech nejlépe – říká, že jsem idiotský optimista. Odpovídám jim, že kdybych nebyl tento idiotský optimista, tak bych už nežil. Ve vězení a lágrech jste si museli být jisti, že se vrátíte. Nestačilo jen doufat, člověk si musel být jistý!,” vzpomínal na léta strávená v komunistických lágrech.
Po listopadu 1989 začal znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, v roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Zřejmě nejznámější knihou Jiřího Stránského je Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál popisující poválečné osídlování československého pohraničí. V roce 2013 dostal za čtyři řady tohoto seriálu Cenu Josefa Škvoreckého. Za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel nejvyšší skautské ocenění – Řád Stříbrného vlka.
Ve středu 29. května tuto zdivočelou zemi navždy opustil. Čest jeho památce.