Masopust představuje starou folklórní tradici. V Praze 6 je dnes jejím nejznámějším strážcem agilní Spolek břevnovských živnostníků. Na únor připravil již 22. ročník Břevnovského masopustního průvodu.
Navazují na starou místní historii, kdy ulicemi procházel, tehdy od svaté Markéty, průvod důstojných živnostníků se symboly jejich řemesel a obyvatel ve „staročeských“ krojích. Kdy probíhala sezóna plesů a karnevalů, konaly se sokolské šibřinky, spolky a další organizátoři se předváděli v nejlepším světle. Nebyla to kdysi pouze tamní doména, dělo se tak jinde po Praze a po Čechách i Moravě. Záznamy o masopustních rejích, spojených s hodováním a – pitím, jsou u nás dochovány již ze 13. století. Vlastně „až“, vždyť pro starší časy podobné písemnosti prostě chybí. Břevnovští náleží k těm, kdo dávnou radost vzkřísili a každoročně s ní těší sebe i všechny návštěvníky. Přímočarý Vojtěch Slavníkovec, iniciátor vzniku tamního staroslavného kláštera, prý přitom za svých časů nepřímo usiloval o opak. Jednou se tak zlobil na rozverné Čechy, že v zemi úplně zakázal krčmy. Později prý dalo hodně úsilí dosáhnout zrušení zákazu. Skutečná prohibice ale nejspíš tenkrát v Čechách nebyla. Předkové asi těžili z neexistence map, navigací a řádné komunikační sítě a ze schopnosti uvařit doma ledaco. Ani nekvalitní picí medovina, doufejme, neničí zrak a život. Následky budou asi jiného druhu… Pozdější mravokárci vystupovali přímo proti rozpustilostem o masopustu, ale ten žil dál. Až v baroku začaly tradičním formám konkurovat zvláštní taneční zábavy - reduty, zprvu ve společnosti, která se označila za „lepší“.
Masopust není církevní svátek. Pouze bylo jeho třídenní jádro vloženo do dnů předcházejících Popeleční středě, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Pohyblivé datum Velikonoc tak rozpohybovalo i termín těchto radovánek. Pokud se týká předchozích dnů a celého průběhu, existuje spousta regionálních „výhodných“ úprav a jejich názvů. Tak čtvrtek před masopustní nedělí býval nazýván „tučným“ – „tučňákem“ a člověk měl tehdy jíst a pít co zmohl, aby prý byl celý rok při síle.
O „masopustní neděli“ se obědvalo vydatně, ale ženy už asi byly jednou nohou u muziky, konala se na návsi nebo v hospodě. Tancovalo se, vystupovali i kejklíři, často až do rána. V pondělí zas, v mnoha vsích ale jen ženatí a vdané. Mladí snad zatím chystali masky na úterní slavný průvod maškar. Základ tvořily masky tradiční, mezi nimi medvěd přezdívaný často rovnou Masopust, vedený medvědářem na řetězu. Průvod konal „obchůzky“ domů, kde bylo krátké hoštění. A pak na muziku!
O půlnoci hudebníci „pochovali“ basu, jinde byl pochováván Bacchus. Nastal konec veselí. Ráno na popeleční středu nikdo nechtěl chybět v kostele. Odcházel z něj s popelečným znamením na čele.
Dnes se k nám masopust vrací. Zima v jeho průběhu často vrcholí, přesto doufáme, že její úplný konec se již nachyluje. Po vzdalujícím se kalendářním zahájení roku se blíží jeho „teplá“ část. Těšme se na ni a ty, Masopuste, buď zdráv!
KrB
Masopustní maškara
Silnice k Bílé hoře kdysi a v zimě
Ve starém Břevnově
Břevnovská ulice, Tejnka
Masopust představuje starou folklórní tradici. V Praze 6 je dnes jejím nejznámějším strážcem agilní Spolek břevnovských živnostníků. Na únor připravil již 22. ročník Břevnovského masopustního průvodu.
Navazují na starou místní historii, kdy ulicemi procházel, tehdy od svaté Markéty, průvod důstojných živnostníků se symboly jejich řemesel a obyvatel ve „staročeských“ krojích. Kdy probíhala sezóna plesů a karnevalů, konaly se sokolské šibřinky, spolky a další organizátoři se předváděli v nejlepším světle. Nebyla to kdysi pouze tamní doména, dělo se tak jinde po Praze a po Čechách i Moravě. Záznamy o masopustních rejích, spojených s hodováním a – pitím, jsou u nás dochovány již ze 13. století. Vlastně „až“, vždyť pro starší časy podobné písemnosti prostě chybí. Břevnovští náleží k těm, kdo dávnou radost vzkřísili a každoročně s ní těší sebe i všechny návštěvníky. Přímočarý Vojtěch Slavníkovec, iniciátor vzniku tamního staroslavného kláštera, prý přitom za svých časů nepřímo usiloval o opak. Jednou se tak zlobil na rozverné Čechy, že v zemi úplně zakázal krčmy. Později prý dalo hodně úsilí dosáhnout zrušení zákazu. Skutečná prohibice ale nejspíš tenkrát v Čechách nebyla. Předkové asi těžili z neexistence map, navigací a řádné komunikační sítě a ze schopnosti uvařit doma ledaco. Ani nekvalitní picí medovina, doufejme, neničí zrak a život. Následky budou asi jiného druhu… Pozdější mravokárci vystupovali přímo proti rozpustilostem o masopustu, ale ten žil dál. Až v baroku začaly tradičním formám konkurovat zvláštní taneční zábavy - reduty, zprvu ve společnosti, která se označila za „lepší“.
Masopust není církevní svátek. Pouze bylo jeho třídenní jádro vloženo do dnů předcházejících Popeleční středě, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Pohyblivé datum Velikonoc tak rozpohybovalo i termín těchto radovánek. Pokud se týká předchozích dnů a celého průběhu, existuje spousta regionálních „výhodných“ úprav a jejich názvů. Tak čtvrtek před masopustní nedělí býval nazýván „tučným“ – „tučňákem“ a člověk měl tehdy jíst a pít co zmohl, aby prý byl celý rok při síle.
O „masopustní neděli“ se obědvalo vydatně, ale ženy už asi byly jednou nohou u muziky, konala se na návsi nebo v hospodě. Tancovalo se, vystupovali i kejklíři, často až do rána. V pondělí zas, v mnoha vsích ale jen ženatí a vdané. Mladí snad zatím chystali masky na úterní slavný průvod maškar. Základ tvořily masky tradiční, mezi nimi medvěd přezdívaný často rovnou Masopust, vedený medvědářem na řetězu. Průvod konal „obchůzky“ domů, kde bylo krátké hoštění. A pak na muziku!
O půlnoci hudebníci „pochovali“ basu, jinde byl pochováván Bacchus. Nastal konec veselí. Ráno na popeleční středu nikdo nechtěl chybět v kostele. Odcházel z něj s popelečným znamením na čele.
Dnes se k nám masopust vrací. Zima v jeho průběhu často vrcholí, přesto doufáme, že její úplný konec se již nachyluje. Po vzdalujícím se kalendářním zahájení roku se blíží jeho „teplá“ část. Těšme se na ni a ty, Masopuste, buď zdráv!
KrB
Masopustní maškara
Silnice k Bílé hoře kdysi a v zimě
Ve starém Břevnově
Břevnovská ulice, Tejnka