Čestný občan Prahy 6, generálporučík Tomáš Sedláček, sepsal své životní vzpomínky. Knihu „Vydržet!“ slavnostně pokřtil v listopadu v Pelléově vile. Předmluvu ke knize napsal prezident Václav Klaus, který Sedláčka u příležitosti Dne veteránů povýšil do hodnosti armádního generála.
Prezident Klaus pak v zaslaném dopise popřál knize, aby ji četla zejména mladá generace, která nemá s bojem za svobodu zkušenosti. „Kniha devadesátiletého Tomáše Sedláčka je nejen souhrnem toho, co za svůj bohatý život prožil, vyslechl a zapsal, ale zároveň je i historií devadesáti let našeho státu, který se promítl do jeho vlastního příběhu,“ řekl při křtu knihy jeden z kmotrů, starosta Tomáš Chalupa.
Tomáš Sedláček má za sebou kariéru dělostřeleckého důstojníka i parašutisty. Po okupaci Československa bojoval proti fašistickému Německu postupně ve Francii, Velké Británii, Sovětském svazu i na Slovensku během tamějšího protinacistického povstání. V padesátých letech ho komunističtí prokurátoři ve vykonstruovaném procesu odsoudili za velezradu a špionáž k dvaceti letům vězení, mimo jiné pracoval v příbramských uranových dolech. Rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989.
Myšlenku sepsat svůj bohatý život dlouho odkládal, realizovat ji začal až po svých osmdesátých narozeninách. „Trvalo několik let, než jsem se vypovídal a nyní si připadám jako starý kriminálník, který se vypovídal ze svých hříchů a zločinů a předal je soudcům. Doufám, že budou milosrdní,“ řekl se svým osobitým humorem Sedláček, který při křtu knihy vzpomenul na své rodiče a přátele, kterých měl vždycky hodně. „Byla to válečná přátelství, spojená nebezpečím, i přátelství z kriminálu, které pojilo společné utrpení.“
Vzpomínky Tomáše Sedláčka sepsal Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu. „Za to, že se mi dostalo té cti, vděčím náhodě, která nás na podzim 2001 svedla na stejný pokoj v ÚVN ve Střešovicích,“ vypráví třiatřicetiletý historik, tehdy voják v základní službě. „Později mne sám oslovil, zda bych mu se sepsáním vzpomínek pomohl,“ říká Plachý. Generál Sedláček potřeboval asistenci, neboť po onemocnění očí nemohl na knize pracovat sám. Kniha vznikala postupně, trvalo to více jak pět let. Své vzpomínky generál namluvil na třináct audiokazet, z jejichž přepisů vznikal konečný text. „Není to jen životopis vojáka a vlastence, ale především čestného, statečného a skromného člověka,“ dodává spoluautor Plachý.
Paměti vydalo nakladatelství Avis ministerstva obrany. Publikace je velmi zdařilá i po grafické stránce, obsahuje řadu dokumentů a fotografií, které příběh dokreslují.