Hendlův dvůr je od roku 1964 pod památkovou ochranou. Jde o jednu z nejznámějších usedlostí – hlavně proto, že v její části nyní sídlí vyhlášená restaurace U Matěje.
První zmínky o této stavbě jsou z roku 1551, kdy probošt pražské metropolitní kapituly prodal zruinované stavení krčmáři Janu Chlumovi, držiteli několika vinohradů v okolí. Jeho povinností bylo dohlížet na proboštský majetek a okolní šárecké lesy, za což dostal právo čepovat v domě pivo. V následujícím období docházelo k častému střídání majitelů, zpravidla šlo o zástupce zámožných malostranských měšťanů. Zajímavou změnu přinesl rok 1699, kdy statek koupil hrabě František Ignác Vratislav z Mitrovic. Kapitulní probošt měl sice proti kupní smlouvě námitky s tím, že „nikdá ten dvůr neměl člověk z vyššího stavu, aby nějaká zlá consequence se nestala“. Ale ukázalo se, že šlo hlavně o to, aby nový držitel bral pivo pouze z proboštského pivovaru. Když o tom byl ujištěn, souhlasil s prodejem „dvora s krčmou, vinící a poli proti kostelu ležící“.
Zájezdní hostinec
V roce 1803 zakoupila Šárecký dvorec – tak se mu původně říkalo – baronka Antonie Skronská z Bydžova a při rekonstrukci mu dala současnou podobu. Jméno dostala usedlost podle Antonína Hendla, který statek vlastnil v polovině 19. století. Ten k hospodářskému dvoru číslo popisné 23 – podle historiků byla tato budova vybudována ve třech etapách, nejstarší barokní je část u vjezdu do dvora, nárožní část je o něco mladší a nejmladší je severní křídlo – a hospodě číslo 24 nechal vystavět ještě zájezdní hostinec, kterému bylo přiděleno číslo popisné 152. Kromě hostince zde byla v pronájmu někdy také škola a hrálo se zde ochotnické divadlo, působil tady spolek s názvem Beseda Havlíček. V sále bylo dřevěné hlediště a strop. Při rekonstrukci objektu byl odkryt nade dveřmi název hostince „U Antonína Hendla“. Ten se nezachoval, dnes se v tomto objektu nachází právě restaurace U Matěje.
Zasypaný rybník
Před původní hospodou číslo 24 se nacházel rybník, ten však byl v roce 1938 Úřadem kanalizačním pražského magistrátu zrušený a zasypaný. Údajně kvůli zamoření tyfem, který tehdy zasáhl velkou část Prahy, pravděpodobně od mytí konví v rybníčku. Voda, která rybník napájela, později komplikovala rekonstrukci současné restaurace. Některé z kaštanů, které rostly na jeho hrázi, se na místě nacházejí ještě dnes.
Z kanceláří byty
V roce 1939 zde došlo ke zřícení části klenby, k obnově došlo v letech 1941–42 podle projektu Václava Suka. Po roce 1948 přešel dvorec do vlastnictví státního Keramoprojektu. Od 50. let už byl celý areál v havarijním stavu, a tak dostal národní podnik povolení k jeho přestavbě a poměrně velkým zásahům. V letech 1974–79 byla rekonstruována budova č. p. 152 a budova č. p. 24, přiléhající k cestě ke kostelu sv. Matěje. Došlo k výměně stropů a některých krovů. Na začátku 21. století koupila objekt společnost Skanska, která po více než desetiletém správním řízení a mnoha odvoláních občanských aktivit přestavěla areál dvora podle projektu architekta Jaroslava Kačera na dům s 29 byty, čtyřmi nebytovými prostory a 50 parkovacími místy v podzemí. Křídlo ze 70. let se při tom zbouralo a postavilo znova, historické budovy zůstaly zachovány. Stavbaři v nich našli například cenný barokní dřevěný strop, jehož zachované části nechali zrestaurovat a chybějící kusy doplnit replikami. Následně byl strop vrácen na své původní místo, nyní se nachází v obývacím pokoji jednoho ze zdejších bytů.