Zaniklé usedlosti Hanspaulky
Dejvice bývaly od středověku oblastí s mnoha vinohrady a několika usedlostmi. Vyvýšené území ohraničené údolím Šáreckého potoka, břehem Vltavy, údolím bývalého Dejvického potoka a umělým zářezem v místě dnešní Horoměřické ulice dostalo jméno po největší z nich – Hanspaulka.
Ještě na počátku 20. století zde existovalo patnáct usedlostí. Některé se dodnes dochovaly téměř v původním stavu, z jiných zbyla alespoň část a třetina zcela zanikla. Patří mezi ně Mydlářka, Baba, Juliska, Šťáhlavka a Paťanka.
Mydlářka – první stavba, viniční lis, tady vznikla už někdy na počátku 16. století, a pravděpodobně v 18. století se zde už nacházela také hospodářská a obytná stavení. V roce 1740 dvůr koupil hradčanský mydlář Jan Pompejus – proto název Mydlářka – a tehdy už se usedlost skládala z obytných stavení, chlévů, stodoly a také vinice s viničním lisem. Po dvou letech ale objekt zasáhl požár, po něm už vinice nebyla obnovena a několik dalších desetiletí sloužila pouze jako zemědělská usedlost. To se změnilo v polovině 19. století, podle skici z roku 1842 ji nový majitel přestavěl na trojkřídlou budovu. Tuto podobu si zachovala dalších sto let, kdy tady docházelo jen k drobným úpravám v klasicistním stylu. Začátek konce Mydlářky lze datovat do roku 1945, kdy hospodářské objekty sloužily jako provozovny a sklady, obytné se změnily na kanceláře. V 70. letech byla usedlost zbourána, aby uvolnila místo garážím stranického hotelu Praha.
Baba – současná zřícenina také bývala usedlostí. Jako první se zde nacházel viniční lis, v 17. století už byste tady ale našli vinici s letohrádkem. Ten byl ve 40. letech 18 století za válek o rakouské dědictví poničený a už se nikdy neobnovil. Roku 1858 nechaly státní dráhy trosky letohrádku romanticky upravit a vytvořit z ní napodobeninu hradní zříceniny.
Juliska – stávala na vinicích ze 17. století a první obytné stavení tady nechal zbudovat Jan Julius Herman, po němž také usedlost dostala jméno. V 19. století ji koupili Abraham Brandeis a Bedřich Hofmann, kteří v západní části založili cihelnu, kterou postupně rozšiřovali a vybudovali i druhou, nazvanou Nová Juliska. Když došlo při těžbě hlíny k podkopání pozemků proboštského velkostatku, jehož majitel podal na cihelnu stížnost, těžba zde byla zakázaná a počátkem 20. století se přesunula do Nové Julisky. Ale i tam se proti ní sousedé odvolali, konec cihelny přišel v roce 1939, kdy Bedřich Hofmann zemřel a jeho dědicové požádali o výmaz firmy. Kruhová pec v Horní Julisce byla zbořena před rokem 1953, usedlost Juliska a ostatní stavby zasáhla demolice dva roky poté. Na jejich místě dnes stojí stadion Dukly a sportovní areál.
Šťáhlavka – sousedila s Juliskou a měla podobný osud. Vinohrad tady založili už v roce 1484. Jméno dostala po malostranském měšťanovi Janu Šťáhlavském, který ji vlastnil dvacet let v polovině 18. století. V té době k ní patřila stavení, lis a kaple. Usedlost byla poničena a kaple zbořená v letech 1741–1742, roku 1750 majitel obnovil pouze obytnou budovu. Roku 1886 koupil Šťáhlavku Maxmilián Herget a založil tady také cihelnu. Usedlost pak zcela zanikla při stavbě stadionu Dukly.
Paťanka – tato usedlost se nacházela mezi Podbabou a osadou Baba, jméno dostala podle majitele Fabiana Pathana, který ji koupil v roce 1521. Její historie je mnohem starší, dokonce se uvádí, že Paťanka stála na jedné z nejstarších vinic v oblasti Šárky. Založena mohla být na počátku 15. století, protože zmínka o viničním lisu existuje už z roku 1487. Na přelomu 17. a 18. století vinice kvůli dědickým sporům pustla, majitelé ji později rozorali. Z domu, ve kterém původně bydlel proboštský vinař, se v průběhu 18. století stal dům činžovní. Paťanka byla zbořená při stavbě garáží v roce 1968, ale připomínají ji názvy ulic Paťanka, Nad Paťankou a Pod Paťankou.
Víte, že některé z usedlostí měly vlastní kaple a které z nich se dochovaly dodnes? A proč jsou před restaurací U Matěje vysazeny kaštany? Odpovědi najdete v následujících vydáních Šestky, která se budou hanspaulským usedlostem věnovat.