Klášter, letní sídlo, továrna, dům pionýrů a mládeže, restaurace – k tomu všemu sloužila usedlost Kajetánka během své historie, která se začala psát v šestnáctém století. Několikrát jí hrozil i zánik a demolice.
Kajetánka, podobně jako další břevnovské usedlosti, stojí na místě původní vinice a dvou zahrad. K jejich spojení došlo roku 1592 vykoupením jezuity. O dvacet let později koupil vinice Martin Fruwein z Podolí, který se značně angažoval v protihabsburském povstání, proto byl jeho majetek zkonfiskován. On zemřel v červnu 1621 za nejasných okolností ve vězení na Pražském hradě, když spadl z Bílé věže. Vinici si kupuje hraběnka z Martinic, manželka defenestrovaného Jaroslava Bořity z Martinic. Tím se nemovitost dostává do vlastnictví rodiny, která položila základy současným stavbám. Bernard Ignác z Martinic, tehdy nejvyšší pražský purkrabí, začal v roce 1655 s výstavbou kaple a také hlavní budovy. Martinicové věnovali budovy řádu theatinů, lidově kajetánů, kteří dali místu jméno a nynější podobu. V roce 1760 nechali přistavět ještě oranžerii. Kajetánka se stala vyhlášeným poutním místem, avšak v roce 1783, za vlády Josefa II., byl klášter zrušen.
Památkou na církevní využití Kajetánky zůstává dnes renovovaná kaple kruhového půdorysu. Je přesnou kopií románské kaple Panny Marie v bavorském Altöttingu. Má dvě podlaží, přízemí je vysoké osm a podzemní tři metry. Bývala zde hrobka a kostnice. Konstrukce a konstrukční prvky zachovalé rotundy jsou na českém území zcela neobvyklé. Nyní není kaple nijak využívána.
Ve vlastnictví Kouniců
Koncem osmnáctého století, kdy Kajetánku vlastní rod Kouniců, se mění klášter na malý zámeček v barokním stylu, využívaný jako letní sídlo. To nově obklopuje i rozlehlý anglický park. Ve 30. letech minulého století se nemovitost mění v továrnu na vosková plátna. Oranžerie byla kolem roku 1848 přebudována na byty. V roce 1881 ovšem postihl Kajetánku požár, který způsobil rozsáhlé škody, a výroba voskových pláten se přestěhovala do Holešovic.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století patřila Kajetánka tehdejšímu místnímu starostovi a podnikateli Janu Kolátorovi. S ohromným pozemkem měl velké plány – chtěl ho rozparcelovat a rozprodat, od tohoto záměru upustil až po protestech Klubu za starou Prahu. Památkou na tuto dobu se stal takzvaný břevnovský mrakodrap, první výškový dům v Břevnově postavený v roce 1912. Stál zde přesně 106 let, koncem roku 2018 musel být kvůli podmáčeným základům zbourán.
Jan Kolátor nechal park ozdobit sochami Vojtěcha Suchardy, byly tři – Hermes, bohyně Ceres a pamětní váza. Vydržely tady do roku 1997, kdy tehdejší majitelé sochu Herma darovali muzeu v Nové Pace, kde stojí na autobusovém nádraží. Zbylé dvě si odvezli do obce Malá Skála. Ve vlastnictví této rodiny byla Kajetánka až do 2. světové války. Po ní stát majetek znárodnil a začal tady fungovat Dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 získala nemovitost zpět rodina Kolátorů, ovšem ve velmi špatném stavu. I přesto, že od roku 1963 jde o kulturní památku.
Zachráněná památka
Areál Kajetánky chátral až do začátku 21. století, kdy ho v roce 2005 získal a začal opravovat nový soukromý investor. V roce 2012 dokončil rekonstrukci nejen samotného zámečku a oranžerie, ale také obnovil park. Po obvodu postavil čtyři bytové domy, z části peněz získaných jejich prodejem práce financoval. Po té nemovitosti předal za symbolickou korunu do vlastnictví městské části Praha 6. V usedlosti nyní funguje restaurace, anglický park je otevřený pro veřejnost denně od 6 do 24 hodin.