Usedlost pana Filipa Ferdinanda de la Crone
V roce 1688 koupil část vinic na území dnešní Prahy 6 italský hrabě Filip Ferdinand de la Crone. Pro lidi však bylo jeho cizokrajně znějící jméno moc komplikované a místo aby ho přeložili do češtiny a šlechtice oslovovali Filip Ferdinand z Koruny, slovo zkomolili a začali mu říkat Ladrone. Odtud se vzalo jméno usedlosti Ladronka.
Historie této usedlosti ovšem začíná už v době Karla IV., který na břevnovských svazích nechal vysadit rozsáhlé vinice, a právě na území dnešní Ladronky se nacházel jeden z viničních lisů. Toto místo si během své historie zažilo jak lepší, tak horší časy, kdy bylo zničeno jak během husitských bojů, tak i třicetileté války. Po ní baron Švihovský, vlastník zdejších polností a několika staveb, prodal své nemovitosti právě hraběti de la Crone. Ten na místě vybudoval rozsáhlé panství, které vedlo až ke Smíchovu, a postavil nový zájezdní hostinec. Místo to bylo výhodné, neboť tudy vedla silnice a poutní cesta od Lorety do kláštera v Hájku u Unhoště. Dalším majitelem Ladronky se stal velkopřevor řádu Maltézských rytířů, hrabě Volf Pötting z Persingu. Jméno Pötting odkazuje k další ze šestkových usedlostí – Petynce – která tomuto rodu patřila. Když v roce 1713 vypukl mor a oficiální břevnovský hřbitov přestal stačit, byli mrtví pohřbíváni do společného hrobu u Ladronky.
V 19. století došlo k přeložení císařské cesty a lidé začali z města jezdit jinudy. A tak začal hostinec méně vydělávat a majitelé ho přestavěli na zemědělskou usedlost, kterou pronajímali, aby aspoň něco vydělali. Už tehdy měla jednoduchou fasádu a vysokou valbovou střechou. Vypadala tedy skoro stejně jako dnes. Mimochodem, kousek od usedlosti se nachází strž, která kdysi bývala opukovým lomem. Právě z tohoto kamene byly budovy z velké většiny postavené.
Chátrající památka
Řádu maltézských rytířů patřila Ladronka až do roku 1922, kdy přešla do majetku hlavního města Prahy. Právě před sto lety bylo fakticky k hlavnímu městu připojeno i území dnešní Prahy 6. Ve 20. letech minulého století se v jejím okolí nacházela chudinská kolonie, proto i usedlost byla přestavená na velmi skromné byty. Několik rodin zde bydlelo až do padesátých let. Od roku 1977 tady byly sklady a usedlost stále chátrala. Například barokně zastřešený vjezd, který dotvářel průčelí stavby, musel být v padesátých letech minulého století kvůli havarijnímu stavu stržený. Ladronce nepomohlo ani to, že je od roku 1964 prohlášena kulturní památkou.
Novodobá historie
Chátrající areál usedlosti v roce 1993 obsadili squateři z okruhu časopisu Autonomie a chtěli zde vybudovat Autonomní kulturně-sociální centrum. O usedlost se v rámci svých omezených finančních možností starali a možná ji i zachránili, aby nespadla zcela. Centrum nekomerční kultury tady fungovalo do 9. listopadu 2000, kdy byli její obyvatelé vystěhováni, aby objekt mohl projít komplexní rekonstrukcí. Uvažovalo se, že by zde mohl vzniknout luxusní hotel nebo soukromé sanatorium, až později přišel nápad obnovit tady hostinec, přesněji restauraci, která by sloužila jako zázemí okolního rekreačního areálu.
Stavba roku 2006
Oprava Ladronky začala v roce 2004 a slavnostní otevření proběhlo v září 2005, na Den Prahy 6. Během rekonstrukce získala Ladronka zpět svou podobu uzavřeného dvora a usedlosti. Architekti navrhli západní a východní brány v místě těch původních, které byly zazděny. Také nová budova skladů v přízemí u stodoly dává stavbě pravidelný tvar dvora. Stará část má barvu přírodního štuku, která je na hlavní budově doplněna červenou lazurou vodorovných a svislých pruhů, a to podle nalezených fragmentů původních omítek.
Nově přistavené budovy – půjčovna sportovního vybavení napojená na novou recepci a skleník, zvyšující kapacitu restaurace, který sem byl přestavený jako poslední v roce 2010 – jsou moderní s maximálním prosklením. Jasně se tak odděluje původní a soudobá architektura. U staré usedlosti jsou záměrně ponechané křivé zdi, nepravidelná okna. Nové prvky tvoří kombinace skla, oceli a obkladu z velkoformátových desek, vše je laděno do šedých odstínů – nejsvětlejší zastupuje přírodní zinek, nejtmavší grafit.
Že se rekonstrukce Ladronky zdařila, potvrzuje několik cen, které získala. V roce 2006 dokonce byla vyhlášená stavbou roku.