Dětská hřiště a sportoviště
Více stínu stromů, mlhoviště, pítka, lavičky a stoly – to vše by podle rodičů zlepšilo kvalitu hřišť na šestce. Polovině však vůbec nic nechybí a jsou tady spokojeni. Oceňují i jejich pestrost – městská část se stará skoro o stovku veřejných dětských hřišť a více než dvacet sportovišť.
Pro větší spokojenost
Z výsledků ankety také vyplývá, že rodiče s dětmi navštěvují hřiště několikrát týdně a stráví tady hodinu až dvě. Se staršími ve věku šest až dvanáct let to bývá půl hodiny až hodinu, s mladšími dvakrát tolik. Možná také proto – jak se v anketě vyjádřili respondenti – že jsou hřiště vybavena velmi dobře pro děti čtyři až šest let a jen necelá čtvrtina slouží více věkovým skupinám a nadstandardně vyhovuje všem od miminek po dvanáct let. Přitom doporučený postup při vytváření prostorů pro hru ve městě zohledňuje všechny děti. „Ideální hřiště slouží pro celou rodinu, najdou si zde své jak ty nejmenší děti s rodiči, tak ty starší. Ovšem jeho funkce nesmějí být namíchané bez rozmyslu,“ říká Mirjana Petrik, architektka a projektová manažerka spolku Města přátelského k dětem. A jak dodává, děti potřebují mít venku k dispozici různou nabídku pro různé aktivity, individuální i společné jak s vrstevníky, tak s jinak starými kamarády. Takové hřiště nemusí nutně být za plotem, ke hře může inspirovat i zajímavá městská vegetace, multifunkční mobiliář nebo například interaktivní výtvarné dílo. Krajinná architektka z Města přátelského dětem Iva Hejzlarová popisuje, jak hřiště správně plánovat. „Zóna pro nejmenší děti s pískovištěm a nejmenšími prolézačkami by měla být umístěna nejblíže zázemí, ať už se jedná o WC s přebalovacím pultem nebo stůl se židlemi. Nejvzdálenější část může být integrovaná do veřejného prostoru, je výzvou pro nejstarší už samostatné děti, ať už je to miniskatepark, kopací plácek nebo vysoké lanové prvky.“ Přidává i tip, jak to udělat, aby na vysoké lanové prvky nelezly malé děti – stačí dát nejnižší stupně tak vysoko, že na ně nevylezou.
Pro starší děti
V seznamu, co rodičům na šestkových hřištích chybí, se objevují v osmdesáti procentech houpačky pro děti do dvou let se zábranou a pro ty větší skluzavky s nízkým dopadem, domečky a prvky na podporu rovnováhy. Delší seznam však vytvořili rodiče těch starších mezi osmi až dvanácti lety. Chtěli by doplnění o malé lezecké stěny nebo pouze zavěšené lano, kruhy, nižší hrazdy, trampolíny, koš na míč… Shodují se tak s odborníky, že většina hřišť – a to platí nejen pro Prahu 6 – je koncipovaná hlavně pro děti do osmi let. Podle odbornic Města přátelského k dětem je takovou výjimkou multifunkční hřiště na Babě, které ale zdaleka nestačí. „V tomto věku dětem chybí volná předem neurčená hra, která všestranně rozvíjí. Jejich rodiče si to ještě pamatují. Přitom inspirovat bychom se mohli v zahraničí, kde jsou rozšířená takzvaná adventure playground, tedy dobrodružná hřiště speciálně navržená pro děti od sedmi do dvanácti let, která mají charakter jakéhosi venkovního klubu, kde děti za dozoru průvodce či vedoucího mají možnost libovolně uskutečnit své nápady a mohou se věnovat i takovým činnostem, jako je stavění bunkrů, pálení ohně, používat různé nástroje,“ říká Mirjana Petrik.
Navíc se ukazuje, že u těch starších se liší představy o trávení volného času u chlapců a děvčat. Celosvětově se přistoupilo na to, že starší děti baví pouze skate, případně košíková nebo fotbal. Radnice jim postaví hřiště či skatepark a má odškrtnuto. Taková místa jsou sice využívaná, ale pouze chlapci. Dívky v tomto věku ale prožívají jiné vývojové fáze, cítí se více zranitelné, potřebují si povídat, věci probrat do hloubky, pozorovat. Pro ně je vhodné hřiště proložit lehátky a nabízet jim i jiné platformy. „Ideální je dané místo rozbít do menších celků, buď pomocí různých prvků, nebo barev. Výzva je jasná, rozdělte se do menších skupinek, ale zároveň sem patříte všichni, kluci, holky bez rozdílu,“ dodává architektka Petrik.
S ohledem na bezpečnost
Bezpečnost – to je pro některé rodiče a také architekty veřejného prostoru jedna z nejdůležitějších vlastností při navrhování a stavbě dětských hřišť. Často pak vybírají katalogové certifikované prvky a hřiště pak vypadají velmi podobně nebo skoro stejně. A to je škoda, děti tak přicházejí o šanci vybírat si z různých typů hřišť a zábavy. „U nás jako by chyběla celospolečenská dohoda, že život je životu nebezpečný ze své podstaty. Kdybychom to uznali, tak by prostory nebyly tak sterilní a jednotvárné,“ konstatuje Mirjana Petrik. Hřiště podléhají normám, které dětem umožňují testovat hranice svých schopností, aniž by byly vystaveny nepřijatelnému riziku. Neznamená to však, že na hřišti nemůže dojít k úrazům, tak jako k nim dochází kdekoli jinde. Dle statistik se děti zraní i na rovném chodníku a nejvíce doma. „Pokud rodič vysadí potomka na nějaký prvek, na který sám nevyleze nebo kde nechápe možná rizika, jako že se houpačka může překlopit, za dítě přebírá zodpovědnost on. Paradoxně nejvíce úrazů se u dětí děje tam, kde dítě spoléhá na rodiče, že ho ,chytí´, a pak mu propadne mezi rukama,“ dodává Iva Hejzlarová. Za prototyp ideálního hřiště pro malé sousedství pak považuje to na Lotyšáku. „Je tam stín vzrostlých stromů, možnost posezení na trávníku a keře v rámci hřiště, pískoviště a prolézačky pro mladší i starší děti, pingpongový stůl a fotbalový plácek, travnatá plocha v sousedním parčíku. Má ale i své nedostatky – chybí zde zdroj vody k osvěžení, umytí rukou i ke hře. A placené toalety způsobují, že děti chodí stále na záchod do keřů, neb není čas si toalety otevřít. A také by mu prospěly prvky zaměřené na dívky,“ vyjmenovává. Příjemná jsou také hřiště umístěná v přírodním prostředí, která přirozeně doplňuji nabídku pro hru, jako například ve Hvězdě.
Vylepšená a nová hřiště
Praha 6 už letos zareagovala na to, že osmdesáti procentům rodičů chybí na hřištích stín. Protože stromy nelze vysázet všude, frekventované dětské pískoviště na Puškinově náměstí nechala zastínit plachtou z vláken polyethylenu, která zamezuje prostupu UV záření, ale současně je polopropustná pro vodu, aby se na ní netvořily kaluže. „Protože rodiče byli s plachtou spokojeni, v příští sezoně přibude na dalších místech, například v Junácké a na Lotyšáku. Hřiště chceme dovybavit i pítky s mlžítky. Na další plánujeme instalovat ve spolupráci s PVK pítka – brčka,“ říká zastupitel Vladimír Šuvarina (ODS).
Nová hřiště pak přibývají nebo se doplňují dalšími prvky hlavně na podnět občanů v rámci participativního rozpočtu Nápad pro Šestku. V nejbližší době tak přibydou na hřišti Před Bateriemi balanční prvky pro děti, v plánu je doplnění fotbalového hřiště U Kolejí a další herní prvky se objevily na horní cestě sídliště Dědina. V menším rozsahu se bude realizovat Hravá Baba, neboť hlavní město šestce pronajalo pozemek zatím jen na šest let. „Revitalizaci by si určitě zasloužil například park Lazaro Cardenase, který sousedi se ZŠ A. Čermáka a pohybuje se v něm spousta dětí a rodin a zatím postrádá nabídku pro delší pobyt a hru,“ nabízí další podněty architektka Mirjana Petrik.
Pravidelná údržba
Vylepšení a rekonstrukce hřišť probíhají postupně, podle potřeby a přání lidí. Naopak úklid a údržba pravidelně. Pro radnici je zajišťuje společnost SNEO. Její pracovníci tak sesbírají veškerý komunální i biologický odpad, který také odvážejí. Dále zametají zpevněné a prohrabávají pískové plochy. K pravidelné údržbě patří i kontrola stavu a funkčnosti SMART nebo modulových toalet.
Podle sezony pak pravidelně kosí trávu, prořezávají dřeviny a živé ploty a na podzim hrabou spadané listí. Jedenkrát za rok, zpravidla na jaře, dochází k hloubkovému překopávání dopadových ploch a doplnění písku do pískovišť. Při pravidelném úklidu mají pracovníci za úkol také celé hřiště zkontrolovat a nahlásit případné závady, které je nutné opravit. Vizuální kontrolu provádějí i lidé z odboru dopravy a životního prostředí, pod který dětská hřiště patří.
Třikrát ročně probíhá na všech hřištích kontrola bezpečnosti externím odborníkem. Ten vypracuje komplexní revizní zprávu, která popisuje závady na jednotlivých hřištích, které nejsou v souladu s platnými normami. Ty pak nechá městská část okamžitě odstranit. Údržba tolika hřišť není zrovna levnou záležitostí, městská část za ni platí skoro deset milionů korun za rok.