MUDr. Bezdíčková: Rychle zapomínáme, kolik lidí zemřelo na covid-19

Ačkoli statistiky uvádějí i sto tisíc lidí očkovaných proti covidu-19 denně, přesto existují senioři, kteří na svou vakcínu čekají už půl roku. „Současný systém jim očkování neumožňuje, protože jsou imobilní, nedostanou se ze svých bytů, a i s pohybem v očkovacích centrech by měli problémy,“ říká praktická lékařka Ludmila Bezdíčková, která nyní ve spolupráci s radnicí Prahy 6 nabízí těmto lidem vakcinaci u nich doma.

V polovině června jste začala očkovat seniory, co vás k tomu vedlo?
S očkováním seniorů jsme začali v ordinaci dříve, naše registrované pacienty jsme očkovali už na jaře, kdy jsme dostali vakcíny AstraZeneca. Nyní jsme se ale zaměřili na neregistrované imobilní seniory. Ve spolupráci s Prahou 6 jsme vyhledali lidi, kteří paradoxně čekají na své očkování skoro půl roku, od doby, co se začalo očkovat. Jde třeba o nepohyblivé lidi, kteří bydlí v sedmém patře domu bez výtahu a prakticky nevycházejí z bytu. Nemohli se tedy dopravit k tomu očkování do vakcinačních center, ani k lékaři. Protože nyní máme k dispozici očkovací látku firmy Johnson & Johnson, která je jednodávková, jezdíme za seniory a očkujeme je doma.

Jak se lidé, kteří nemají přístup k očkování, vyhledávají?
Velmi obtížně. K vakcinaci vždy potřebujeme najít pět lidí, neboť v jedné lahvičce je pět dávek očkovací látky.

A kolik se jich dá za den naočkovat?
Musíme počítat s tím, že mezi seniory je určitá vzdálenost, i když všichni bydlí v Praze 6. Než dojedeme z místa na místo, zaparkujeme, připravíme vakcínu, píchneme injekci, a pak čekáme minimálně patnáct minut u pacienta, je-li alergický, tak i déle, zda se neobjeví alergická reakce, přece jen to trvá. Za odpoledne se tak dá zvládnout těch pět lidí, když k tomu mám ještě běžné ordinační hodiny.

Opravdu by nebylo jednodušší a rychlejší snést tyto lidi sedm pater a dopravit je do ordinace nebo očkovacího centra?
Z pohledu celku to neefektivní je, protože ve velkém centru by byli naočkovaní za pět minut. Ale i když by je tam někdo dovezl, protože v tuto chvíli není zdravotními pojišťovnami hrazený transport na očkování sanitkou, tak by měli problémy na místě samotném. Ta centra jsou většinou organizovaná tak, že se lidé musejí dostat na vyznačené místo nebo do kóje, kde se vakcína podává. A to by nezvládli. Dovedu si představit, že by některá očkovací centra mohla být uzpůsobena i pro očkování například v autě, potom by to bylo snazší. Dostat člověka ze sedmého patra bez výtahu v letních horkách, jaká byla v červnu, je ale pro pacienty mnohem náročnější, než když za nimi dojdeme my.

Proč nevyužijí očkování u svého praktického lékaře?
Bohužel zjišťujeme, že tito lidé buď svého praktického lékaře nemají, jsou například v péči ambulancí nemocnic, kde je vidí jednou za půl roku, kam se dopravují sanitou, nebo je to tak daleko, že při běžném provozu ordinace není schopen praktický lékař návštěvu jen za účelem očkování realizovat. Bohužel také nejsou návštěvy u pacientů doma ze strany zdravotních pojišťoven adekvátně ohodnocené, dostaneme zhruba šedesát korun. Apelujeme proto také na seniory s tím, že je vždy vhodné mít praktického lékaře co nejblíže svému bydlišti. Tady opravdu může pomoct komunita a dobrovolníci, díky nimž se nám daří tyto lidi hledat a očkovat.

Tušíte, kolik takových lidí máme?
Vůbec. Nemáme ani metodu, jak je efektivně vyhledávat. Využíváme různé komunity, například farní společnosti, knihovny nebo pečovatelky, které mají o těchto lidech spíše přehled. Dobrovolníci z MČ Praha 6 plánují roznést letáky také do nemocnic, aby specialisté, kteří se o takové pacienty starají, věděli, že tito pacienti mají možnost se nechat doma oočkovat.

Možná nejsem jediná, koho to napadlo – když tito lidé nemohou vyjít z bytu, má význam, aby se očkovali?
Samozřejmě, nežijí přece ve skleněné kouli. Oni se třeba rok neviděli se svými vnoučaty, pravnoučaty a ten kontakt jim velice chyběl. A právě děti mohou být pro seniory rizikové a očkování jim umožní se stýkat bezpečněji. A také pečovatelky, jak vidíme i na příkladech z praxe, nemusejí být všechny plně očkované. Mezi seniory, které jsme už očkovali, byli tací, kteří se rok téměř s nikým z rodiny neviděli, jsou smutní a depresivní. Očkování jim může pomoci, aby se cítili bezpečněji, přesto je třeba klást důraz i na hygienická opatření, zejména je nenavštěvovat v případě vlastní nemoci, a to třeba i nachlazení u dětí.

Jak dlouho bude o toto očkování zájem?
Nedokážu si představit, že bych se při své práci věnovala domácímu očkování dlouhodobě. Doufám, že by se časem mohli do mobilní vakcinace zapojit i další lékaři a k pacientům, které očkují v ordinaci, připojit i ty v domácím prostředí.

Co byste vzkázala lidem, kteří očkování odmítají nebo se stále nemohou rozhodnout?
Snažím se jim vzkázat – máme vakcíny, přijďte se očkovat, kdo chcete. Očkování chrání s vysokou účinností proti těžkému průběhu covidu-19 spojenému s hospitalizací a úmrtím. Nikomu to nenutím. Respektuji dobrovolnost, ale zároveň chci lidem nabídnout co nejvíce informací. Nechci lidi mystifikovat falešnou nadějí, že vakcíny nemají nežádoucí účinky. Informuji je, jaké jsou, aby věděli, co mají dělat, pokud se u nich objeví. Ale zároveň jim dávám informace, aby nepanikařili, nebáli se zbytečností, které jsou velice nepravděpodobné.

S jakými vedlejšími účinky očkování se ve své ordinaci potkáváte?
Úplně běžné jsou bolest v místě vpichu, zarudnutí a otok. Častá bývá i reakce imunitního systému jako zvýšená teplota, únava, bolest kloubů a svalů, někteří citlivější lidé si stěžují na slabou nevolnost. Ale všechny tyto obtíže zpravidla samy mizí do tří dnů.

Se závažnou reakcí jste se tedy nesetkala?
Závažnou reakci jsem neviděla, u jednoho pacienta sice došlo k obrně lícního nervu, ale ta žena už ji jednou měla. Nebyla očkovaná u mě v ordinaci, ale v očkovacím centru látkou Comirnaty firmy Pfizer. Přímo v ordinaci jsme ošetřili jednu pacientku s kolapsem po očkování, nejednalo se ale o alergickou reakci na aplikaci očkovací látky, ale takzvanou vazovagální synkopu. Stav pacientky se rychle upravil k normě.

S jakými největšími nesmysly o očkování za vámi pacienti přišli a musela jste je vyvracet?
S vyloženými nesmysly jsem se nesetkala. Pro nás jsou nejhorší dezinformace, o nichž lze říct, že na každém šprochu pravdy trochu. Je proto našim zájmem vše pečlivě vysvětlit. Lidé více než médiím důvěřují svému lékaři, což je pro nás zavazující.

Z čeho mají před vakcinací vaši pacienti největší strach?
Nejvíce se setkáváme s námitkami, že mRNA vakcíny vznikaly rychle a nejsou dostatečně vyzkoušené. Proces vývoje a schválení vakcín je ale standardní a nebyly přeskočeny žádné kroky. Především ale těmi vakcínami už jsou naočkovány miliony lidí.

Uklidní to vaše pacienty?
Lidé mají spíš obavy z dlouhodobých negativních účinků těchto vakcín, na což jim odpovídám, že je to velmi nepravděpodobné. O vakcínách už toho víme dost a nesetkáváme se u nich s žádnými negativními účinky, které by se objevily až po delší době. A byť to vypadá jako novinka, tak ani mRNA vakcíny nejsou novinkou, pracovalo se na nich mnoho let. A co je zásadní, musíme porovnávat jejich benefit vůči riziku nežádoucích reakcí. Mnoho lidí najednou zapomnělo, kolik pacientů na covid-19 zemřelo. A v tuto chvíli, kdy se necítí lidé už tolik ohrožení, ztrácejí motiv k očkování. A používají iracionální argument, ano, vím, že riziko závažných problémů po očkování je jedna ku sta tisícům, ale já nechci být tím stotisícím. Co na to říct? Šance, že vás přejede auto, je také malá, a vy také nechcete, aby vás přejelo, a přesto jím jezdíte a chodíte po městě.

A daří se vám lidi přesvědčit, aby se přece jen nechali očkovat?
Někdy ano, nyní jsme třeba očkovali jednu paní doma, která si přečetla výzvu radnice Prahy 6, že tato možnost tady je. Přijeli jsme za ní, byla tam i dcera ve středním věku, která se přiznala, že není očkovaná, protože má z vakcinace obavy. Chvíli jsme si povídali, vše ji vysvětlovali, nabídli vizitku do ordinace… Po pár dnech zavolala, objednala na očkování sebe i dalšího člena rodiny.

Očkování imobilních seniorů ale není váš první „covidový“ projekt v Praze 6.
Už loni na přelomu dubna a května jsme se spolu s Prahou 6 snažili reagovat na nařízení ukončovat karanténu po covidu-19 protilátkovými rychlotesty, do ordinací jsme tyto potenciálně ještě infekční pacienty mezi chronicky nemocné zvát nechtěli, a zřídili testovací
kontejner na Kulaťáku a třikrát týdně testo-
vali lidi na základě žádanky od jejich praktických lékařů. Zapojili se i někteří další praktici z Prahy 6.

Já tedy myslela testování dětí ve zdejších školách a školkách, kdy jste se zapojila do pilotního projektu, v němž se srovnávalo užití PCR a antigenních testů. Proč jste se do tohoto projektu zapojila?
Moje motivace byla jednak soukromá, protože jsem matkou tří dětí školou povinných v Praze 6, mám určitou zálibu v laboratorních metodách a také jsem byla spolu s mnoha dalšími přesvědčena o tom, že při již tehdy nízké incidenci covidu-19 nejsou antigenní testy pro preventivní testování vhodné. Navíc se mi naskytla příležitost spolupracovat s panem docentem Hajdúchem, a také týmem dobrovolníků z řad lékařů, fyzioterapeutů, studentů a všeobecných sester, což byla ojedinělá šance pro praktického lékaře. Díky tomu všemu se zrodil ve spolupráci s paní radní Kubíkovou, protože v té době se zrovna rozbíhalo testování dětí na šestce, nápad testovat děti neinvazivně z kloktacích sad. Využili jsme i dobročinnosti firmy I.T.A. servisní, která dodala Gargtesty bez nároku na honorář. Mohli jsme tak vyzkoušet, zda by bylo schůdné testovat děti při návratu do škol metodou PCR. V závěru roku už se takto testovalo, i když nikoli kloktacími testy, protože ne všechny laboratoře je umějí zpracovat.

Co to srovnání ukázalo?
V době, kdy jsme děti testovali, už byla nálož viru v populaci velice nízká, tedy i záchyt covid pozitivních v naší studii byl velice nízký. Ověřili jsme, že pro většinu dětí i jejich rodičů byla poměrně nepříjemná představa, že by děti byly pravidelně testovány výtěrem z nosu, kloktání označovali za přijatelnější a snazší. Při dobré logistice šlo dosáhnout toho, abychom při testování dosáhli vyšší citlivosti, a udělat ho co nejbezpečnější pro děti, jejich rodiny i ty, kteří testování prováděli. Dnes už jsou PCR testy využívané standardně a věřím, že je to i cesta do budoucnosti pro všechny školy. Uvidíme, jaká bude situace v září.