Skleněný palác a jeho skrytá tajemství

Dnes se mu neřekne jinak než Skleňák anebo Skleněný palác, což je pro tuto stavbu mnohem příhodnější. I proto, že skrývá mnoho pokladů – originálních technických vymožeností.

Bubenečský Skleněný palác projektoval architekt Richard Ferdinand Podzemný jako obytný dům pro Zemskou banku, stavěl se dva roky a dokončený byl v roce 1937. Ve své době šlo o nejmodernější a také nejluxusnější byty u nás. Svým technickým řešením převyšoval nejen tehdejší bytové domy, ale v mnohém se mu nevyrovnají ani současné novostavby. Nebo snad znáte někoho, kdo má na střeše tenisový kurt?

Na seznamu kulturních památek
Dům patří k nejlepším a velmi dobře dochovaným stavbám pozdního funkcionalismu, od roku 1964 je proto chráněn jako kulturní památka. Nájemníci, od samého začátku šlo o nájemní dům, měli k dispozici také podzemní garáže s protileteckým krytem a střešní terasu se slunečními lázněmi a výhledem na Pražský hrad. Nešlo zrovna o levné bydlení, za větší byt se po otevření domu účtovalo nájemné tisíc korun měsíčně.
Svůj název dostal Skleňák podle toho, že se pás oken táhne po celé šířce domu, zbytek fasády je obložený světlými keramickými dlaždicemi – nabízí přes šedesát bytů ve velikosti od garsoniéry po 4+1, nejvíce je zde těch dvoupokojových. Umístěny jsou v šesti – to platí pro středovou část – a pěti patrech. Navíc parter domu od začátku sloužil komerčnímu využití, dnes se tady kromě obchodů a restaurací nachází svatební síň Prahy 6 a galerie.

S vlastní telefonní budkou
Vstupní prostor domu má stěny obložené mramorovými deskami, do kterých jsou vloženy keramické reliéfy představující ženy s kyticemi květů od sochaře Jana Laudy. Nad vstupem do vestibulu nechal architekt osadit dvě desky leptaného skla s vyobrazením zvířat podle návrhu Jana Baucha. Zadní část foyer je zvýšená třemi stupni, uprostřed se nachází na mramorovém soklu plastika sedící ženy s dítětem, po stranách dva výrazné sloupy. Vestibul uzavírá skleněná stěna se zabudovanou kovovou deskou se zvonky a automat na výtah. Za ní je chodba spojující další části budov, odtud vede patero schodišť do pater. Ta nejsou ve vyšších podlažích už nijak propojená. Vybavení domu – tyčové zábradlí s dřevěným madlem chránící schodiště, dveře, zámkové štítky zábradlí a podobně, jsou většinou původní (pokud někdo ze současných nájemníků byt rekonstruuje, původní vybavení a prvky se uchovávají a zůstávají v depozitu domu), podlahy na chodbách a povrch schodiště už jsou nové.
Že byl Skleněný palác nejmodernějším ve své době, dokládá i to, že každý byt měl – což v té době vůbec nebylo samozřejmostí – svůj vlastní telefon, přesněji telefonní budku v přízemí. Pokud jste si chtěli zavolat, museli jste sejít nebo sjet dolů, vyřídit hovor a pak se zase vrátit domů. Do vyšších pater samozřejmě výtahem. Ten se však nerozjel sám od sebe, do malé zdířky u dveří jste museli hodit několik haléřů, jinak se nerozjel.

Zázemí v suterénu
Mnoho zajímavostí pak nabízel i suterén a společné prostory domu. Tam se nacházely různé spižírny, technické místnosti, prádelny a sušárny. Do těchto míst většinou nechodili nájemníci, ale jejich služebné. I proto byly byty doplněné malým pokojem pro služku. K domu patřily podzemní garáže, které se ale nenacházely v suterénu domu, nýbrž pod zahradou. Důvod? Skrz luxferový strop sem mohlo pronikat přirozené denní světlo.
Že byl dům promyšlený a prostory využité do posledního detailu, potvrzuje i plochá střecha. Díky své konstrukci nabídla prostor, kde mohla vzniknout opalovací terasa s lehátky a krásným výhledem na Pražský hrad nebo třeba i další architektonicky povedenou lokalitu – osadu Baba. Kromě lehátek a sluneční markýzy, což není nic výjimečného, tady měli majitelé pro osvěžení i sprchy a bar. Anebo tenisový kurt a pingpongový stůl.
Architekt Podzemný však myslel i na bezpečnost. Protože se dům stavěl v nejisté době, kdy se schylovalo k válce, je součástí společných prostor i podzemní kryt, do nějž se vešli všichni nájemníci. Pro případ zavalení měl druhý vchod, který vedl doprostřed zahrady.

S podlahovým topením
Promyšlené dispozice a řada technických vymožeností, které nebývají standardem ani u dnešních novostaveb, se nacházelay i v jednotlivých bytech. Kromě kuchyně nebo vestavěných skříní tady měli majitelé na chodbách třeba potravinovou skříňku na donášku jídla, byty měly také podlahové vytápění, které bylo v koupelnách dokonce i ve stěnách, a klimatizaci. Každý byt doplňoval balkon nebo zasklená lodžie, včetně garsoniér. Ve vnitrobloku měli nájemníci k dispozici krásnou a rozlehlou zahradu, kde se kromě lehátek nacházel další tenisový kurt. Děti zde měly pískoviště a další atrakce.