Čestní občané

Třem osobnostem spojeným s Prahou 6 udělil starosta Ondřej Kolář čestná občanství. Předány byly také dvě ceny městské části. Slavnostní ceremoniál se konal ve Ville Pellé v pátek 4. září, přesně 100 let od vzniku městské části Praha 6.

„Sto let je bezpochyby úctyhodný kus historie. Praha 6 si v rámci hlavního města velice rychle vybudovala postavení dobrého místa pro život, a to zásluhou kvalitní samosprávy a pracovitosti svých občanů. Je pro nás velký závazek, abychom na tento odkaz navázali a také budoucím generacím přenechali Prahu 6 ve vynikajícím stavu,“ řekl na slavnostním ceremoniálu starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09).

Čestní občané
Stanislav Kolíbal
(*11. prosince 1925)
Stanislav Kolíbal je známý nejen svými sochami – objekty, scénografií, architektonickým řešením výstav, kresbami a grafikou, ale také knižní ilustrací včetně prací pro dětské knihy. Mezi jeho nejznámější díla patří například reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. V roce 1965 byla jeho socha Stůl vybrána Guggenheimovým muzeem. Od roku 1970 nesměl vystavovat, a tak se jeho ateliér v Praze 6 stal výstavní síní. V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha – instalace. Jako materiál rád používal sádru. V říjnu 2005 převzal Stanislav Kolíbal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání, medaili Za zásluhy. V roce 2008 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

Oskar Fischer, in memoriam
(12. dubna 1876 až 28. února 1942)
Vědec, psychiatr a neuropatolog Oskar Fischer zahájil svou kariéru na katedře patologie Německé univerzity v Praze. Ve 30. letech vedl se svým společníkem Leo Kosákem úspěšné psychiatrické sanatorium ve Veleslavíně. Mezi jeho pacienty patřila například Charlotte Masaryková. Fischer byl členem Pražské neuropatologické školy, která studovala demenci prostřednictvím empirických zkoumání a soupeřila s mnichovskou školou Emila Kraepelina, ve které pracoval Alois Alzheimer. Vzájemné soupeření vedlo nakonec i k tomu, že psychiatr Kraepelin ve své publikaci z roku 1910 onemocnění označil jako Alzheimerovu chorobu. Fischer ovšem ve stejném roce popsal hlavní příznaky tohoto onemocnění, a navíc je doložil i na větším počtu případů. Jeho objev ale upadl v zapomenutí – kvůli vyhroceným národnostním sporům, antisemitismu i konkurenci mezi neuropatology. Roku 1941 zatklo Oskara Fischera gestapo a uvěznilo ho v Ghettu Terezín, kde také zemřel. Trvalo sto let, než byl vědecký odkaz Oskara Fischera znovu objeven. Roku 2019 byla podle něj pojmenována vědecká cena za nejlepší syntetizující studii o Alzheimerově chorobě, dotovaná čtyřmi miliony dolarů.

Richard Ferdinand Podzemný, in memoriam
(16. března 1907 až 17. ledna 1987)
Architekt Richard Ferdinand Podzemný v letech 1926 až 1931 studoval pod vedením Pavla Janáka architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Poté pracoval v Janákově ateliéru a v roce 1935 si založil vlastní architektonickou kancelář. Od roku 1950 působil v Pražském projektovém ústavu. Richard Podzemný vyšel z funkcionalismu, dokázal propojit okolní krajinu s architekturou do jednoho celku. Důkazem je třeba plavecký stadion v Podolí, který je jedním z jeho vrcholných děl. S architekty Václavem Hilským, Antonínem Tenzrem a Františkem Markem navrhl novou výstavbu Lidic, zvítězil v soutěži na projekt divadla pro Valašské Meziříčí nebo na úpravu hřbitova ve Valašském Meziříčí. Bohužel většina těchto vítězných projektů zůstala nerealizována. V Praze 6 však slouží dvě jeho stavby: Skleněný palác patří k nejkvalitnějším bytovým stavbám postaveným před 2. světovou válkou. Je také autorem Polikliniky Pod Marjánkou. Vystavoval doma i v zahraničí, za své práce získal celou řadu ocenění, například čestné uznání v Miláně nebo v Bruselu.

Cena městské části
Pavel Krchov
(*12. července 1948)
Kronikář Prahy 6 a vydavatel časopisu Břevnovan studoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově, ale z politických důvodů ho vyloučili. Po revoluci byl rehabilitován a studia dokončil. V době normalizace pracoval jako posunovač v železniční stanici v Hostivici, kde také začal vydávat oblíbený místní časopis Lokálka a později spolupracoval s Hostivickým měsíčníkem. Odtud nabyté zkušenosti posléze zúročil v Břevnovanu, časopise, jehož první číslo vyšlo už v roce 1888. Po sametové revoluci se stal jedním z mluvčích Občanského fóra v Břevnově, poté se stal zdejším zakládajícím členem ODS. V březnu 1990 pak obnovil vydávání časopisu Břevnovan a stal se jeho hlavním vydavatelem i redaktorem. V roce 1992 Pavel Krchov inicioval a podílel se na obnovení břevnovského živnostenského spolku a připravuje pro něj Břevnovské posvícení a masopust. Spolupodílí se na vydávání almanachů, výsadbě stromů a jiných společenských akcích. Byl také místopředsedou Sdružení Banát a vydával stejnojmenný čtvrtletník. Zorganizoval i dvě autorské putovní fotografické výstavy po školách v Praze 6 o životě krajanů v Rumunsku. Pavel Krchov je také spoluautorem odborných publikací o dějinách Břevnova.

Tým vědců ČVUT
za přínos během pandemie covid-19
ČVUT patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má osm fakult a studuje na ní přes 18 000 studentů. Vědci a studenti Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT ve spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky s dalšími institucemi se zasloužili o automatizaci testování vzorků covidu-19. V období pandemie této choroby vyvinuli algoritmus, který nemocničním pipetovacím robotům umožňuje rychlou a bezpečnou manipulaci se vzorky tak, aby nedošlo k jejich vzájemné kontaminaci. Jejich zapojení umožňuje využít nově vyvíjené testovací sety a může mít zásadní vliv na proces testování. Úspěšně tak nahrazuje práci laborantů, kteří díky tomu získají prostor na vykonávání dalších činností spojených s bojem proti koronaviru. Na Fakultě elektrotechnické ale také vznikl postup na domácí 3D tisk ochranných masek, které umí zachytit viry. ČVUT dále během pandemie vyrábělo ještě celoobličejové masky s nejvyšší ochranou FFP3 pro zdravotníky, na jejichž vzniku a výrobě se podílela i iniciativa COVID19CZ a dobrovolníci z farnosti Bubeneč. A přispělo i výrobou vlastní dezinfekce, tu mimo jiné dodávalo integrovanému záchrannému systému, městské části
Praha 6, Praze-Suchdol, farnosti v Praze 6, Národní technické knihovně a Horské službě ČR.