Dělí nás jen jedny koleje a asi sedmdesát let

Úspěšné Dejvické divadlo přichází s jarem s další premiérovou inscenací. Hra inspirovaná posledním rokem života Franze Kafky, který teprve před svou smrtí potkal tu pravou ženu, nese název KAFKA `24.

Slovo dalo slovo a vyrazili jsme před Vánoci v doprovodu skupinky dětí na vůbec první návštěvu. Všichni jsme byli plni očekávání, jak budeme přijati, pustili jsme tradiční koledy a děti se bez ostychu rozeběhly k babičkám a dědečkům a začaly je „poučovat“, jak mají stříhat a lepit – vyrábět. Při příjemné vánoční atmosféře jsme úplně zapomněli na čas a při loučení jsme si společně slíbili, že se znovu uvidíme. Slibu jsme dostáli a od té doby se scházíme celých 15 let na vánoční a velikonoční dílny. Pokud možnosti dovolí, senioři navštěvují i naši školku, sedí u pískoviště, čtou dětem pohádky a tvoří skupinu lidí, kteří jsou rádi spolu.

Proč tedy dohromady trávit jen dva dny do roka, když je nám všem společně dobře? Můžeme si přece spolu hrát. Tak vznikl nápad „Babičko, dědečku pojď si s námi hrát a povídat“, od myšlenky nebylo daleko k realizaci, objednali jsme se na návštěvu, vzali společenské hry a šli do domu seniorů. Po úvodním vystoupení naší folklórní taneční skupiny Libočanka jsme se pustili do souboje ve společenských hrách. Děti byly zprvu zakřiklé, než si dovolily opravovat chybičky v pravidlech hry, strhl se boj, který byl korunován sladkou tečkou od babiček a dědečků a hlavně úsměvem na tváři a slzami v očích všech.

Po patnácti letech jsme už jiné sestavě. Někteří senioři už za námi bohužel nikdy nepřijdou a děti, které byly na prvních dílnách, už mají po maturitě…

Co bychom si moc přáli, až jednou budeme na druhé straně kolejí, ne v mateřské škole, chtěli bychom si také zase zahrát pexeso a „člobrdo“. Mnohokrát vám děkujeme, naše dnes šestileté, budoucí kolegyně.

Všichni z Mateřské školy Libocká. Poděkování všem z Domu seniorů ČČK Hvězda a všem z Domu s pečovatelskou službou, U Kolejí, Praha 6.