Ořechovka chystá festival pro děti a představení pro dospělé
Kulturou ožívající prostor kina Ořechovka, který v dubnu veřejnosti představil kompletní přehlídku filmů Miloše Formana, potěší v květnu malé i velké.
Pro dětské diváky je připraven májový festival loutkových představení a kejklířských představení. Dospělí se o předposledním květnovém večeru mohou pobavit komedií „Velké holky nepláčou“ v ústřední roli s oblíbenou herečkou Janou Šulcovou. Ta si na Ořechovku v podstatě jen „odskočí“ z domova, bydlí totiž v nedalekých Vokovicích.
Proč jste se rozhodli pro představení právě na Ořechovce?
Líbí se nám snaha znovu oživit kulturu v bývalém kině na Ořechovce, chceme ji podpořit a přispět troškou do mlýna. Také bychom chtěli pobavit naše sousedy. Jde o veselé představení, při kterém se lidé hodně smějí. Věřím, že hlavně pro starší lidi bude jednodušší zavítat do divadla na Ořechovku, než někam do centra. Navíc vstupné jsme nastavili tak, aby si představení mohli dovolit i senioři.
O čem hra je?
Je to zápletková komedie o dvou dámách, které se svérázným způsobem vyrovnávají s rozpadem svých manželství. Namísto toho, aby se trápily někde o samotě, založí spolu vlastní takzvané manželství, ve kterém každá hraje tutéž iritující roli, díky níž dovedla předtím manžela málem k šílenství. Diváci si mohou vychutnat, jak by to asi vypadalo, kdyby domácnost vedly dvě osobité ženy.
To zní dobře. Hra Neila Simona byla úspěšná v zahraničí, jak se líbí v Čechách?
Velké holky a moje divadelní společnost Jany Šulcové odstartovaly první sezónu na podzim roku 2011 a máme za sebou několik desítek úspěšných repríz. Představení je všude vyprodané a pro nás je velkou radostí, že se lidé baví. Slyšet divácký smích je neskutečně příjemné. Hra je o mezilidských vztazích, a to je téma, které mě baví. Vystupuji na jevišti společně s Veronikou Jeníkovou. V představení na Ořechovce bude hrát také Vendulka Křížová, třetí žena mého prvního muže, která mimochodem bydlí v nedalekých Horoměřicích.
Souhlasíte s tím, že „velký holky nepláčou“?
Podle mne mají velký holky především schopnost vyrovnat se s nepřízní osudu, ke všemu se postavit a čelit problémům. To, z čeho se hroutíte ve dvaceti, vás v padesáti neporazí.
Kdy Vám bylo v životě nejhůř?
Když se mi rozpadla rodina. Trpěla jsem jako zvíře a určitě jsem si i poplakala. V životě jsem toho hodně zažila, slávu i peníze, a myslím si, že jediná investice, která se vyplatí, je do dětí a do zvířat. A bez psa se podle mne nedá žít. Moje borderteriérka Aďa na mne vždycky čeká, když se vracím z představení, a bez ní by to doma nebylo ono.
Ve Vokovicích platíte nejen za psí mámu, která zná všechny psy z okolí, ale i za velkou patriotku...
To je pravda. Vokovice je místo, kde se lidé nehádají a psi neperou. Bydlím tu už 44 let a každý den děkuju Bohu, že tu mohu žít. Je to krásné místo, kam se všichni vejdou. Ale kdybych mohla, zařídím, aby každý, kdo jde do Vokovic, musel mít pas. Už podle chování lidí na procházce je poznat, kdo je místní a kdo je jen „na návštěvě“.