Hanspaulkou znělo blues a bigbít na počest Houtyše
Koncertem známých hanspaulských kapel oslavili lidé z Hanspaulky, ale především samotní muzikanti, výročí založení místního hostince U Tyšerů, důvěrně zvaného Houtyš. Právě v něm se od poloviny 70. let psaly dějiny českého bigbítu a v době totality se zde scházela nejen hanspaulská hudební elita.
V přilehlém parku za velkého zájmu veřejnosti vystoupili Ivan Hlas, Ondřej Hejma, kapely Wooden Shoes, famózní Krausberry, Bluesberry, Neřež i o téměř generaci mladší ale neméně slavní Tata Bojs. Příjemnou sousedskou atmosféru nezkazil ani občasný déšť.
Na domě na rohu ulic Krocínovská a Na Hanspaulce připomíná dnes již neexistující hospodu pamětní deska. Píše se na ní, že Hostinec U Tyšerů, známý jako Houtyš, tu byl provozován od roku 1928 a vždy byl oblíbeným místem setkání slušných lidí. V dobách komunistického útlaku se stal střediskem nezávislé kultury a svobodomyslných umělců, je na ní vyryto.
Pamětní desku nechala zhotovit, a také slavnostně odhalila paní Jaroslava Beránková, která v domě prožila celý život a stejně jako legendární hostinec letos oslavila 85. narozeniny. Nyní dům patří jejímu synovi, který jej získal zpět v restituci.
Na hlavní stan hanspaulské (nejen) hudební komunity zavzpomínal Ivan Hlas: „Tenkrát nebyly klasický kluby, takže jsme se scházeli po hospodách. Výhodou bylo, že bigbíťáci před námi to tu prošlápli. My jsme to chodili jako kluci očumovat a pak jsme to táhli dál. Až na pár období tu bylo vždycky příjemný a takzvaně za větrem.“ Legendární podnik přečkal nepřízeň starého režimu, zavřen byl v roce 1990.
Také skupina Wooden shoes je složená z hanspaulských hudebníků.
Ondřej Hejma se bavil i mimo podium, a pak předvedl skvělý koncert.
Z historie hostince
Dům byl postaven v r. 1927 architektem Jaroslavem Peštou. Ihned po kolaudaci domu byla v domě otevřena restaurace, kterou provozoval pan Alexander Tyšer, restauratér, kuchyni řídila jeho manželka. Pan Tyšer byl profesionál ve svém oboru a jeho podnik se rychle proslavil. Brzy se ukázalo, že prostory jsou malé a proto majitel domu, architekt Pešta v roce 1933 přistavěl k domu zasklenou hostinskou verandu – sál o 100 m2. V neděli se zde hrálo na klavír, pánové se scházeli na kulečník a karetní hry, v restauraci se vypravovaly svatební hostiny a bankety. Scházela se zde vybraná prvorepubliková společnost.
Pan Alexander Tyšer dokázal restauraci provozovat i v dobách nouze, za druhé světové války, v období protektorátu.
Po válce přišli komunisti a všechno zabrali. Ze zasklenné hostinské verandy si udělali schůzovní prostory „Agitačního střediska národní fronty“, v kuchyni se přestalo vařit a za suterénním výčepem se střídal jeden amatér za druhým. Provoz převzal národní podnik Restaurace a jídelny Praha 6. Pivo točili policajti, řidiči autobusů a trafikanti na penzi.
Kolem roku 1975 zavál do hostince „nový svěží vítr“. S příchodem výčepního p. Miloše Řebíčka se do hostince začali vracet hosté. Byli to převážně mladí lidé, muzikanti, literární a výtvarní umělci, studenti a později také signatáři Charty 77. Hostinec praskal ve švech, hrálo se zde několikrát v týdnu až do svítání. Věhlas tohoto hudebního klubu se rozšířil i za hranice Prahy. V tomto duchu byl hostinec provozován až do roku 1990. S pádem komunismu skončila doba undergroundu, doba kdy pivo stálo 1,70 Kčs, skončila doba nesvobody, skončil i provoz undergroundové hospody. Společnost se přestěhovala ze suterénního undergroundu až do vyšších pater pomyslného mrakodrapu umění a společenských hodnot.
