Příběh malíře Jaroslava Fanty zabere téměř století
Již po 20 roků jste se mohli na Hanspaulce potkávat s akademickým malířem Jaroslavem Fantou. Jeho osud je pevně spjat s Prahou: většinu života prožil na Starém Městě, nakonec přesídlil na Hanspaulku za svou nevšední manželkou Zuzanou. Zde také před nedávnem oslavil 93. narozeniny (narodil se 7. 8. 1919).
Jaroslav Fanta absolvoval Figurální malířskou školu v Praze a podnikl opakované studijní cesty do Maďarska, Rakouska, Francie a zejména Itálie. Samostatně vystavuje od r. 1965. Jeho obrazy se nacházejí mezi sběrateli v ČR, mnoha evropských zemích a v USA. Krátký čas působil jako výtvarný pedagog na ZŠ. Je autorem řady článků. Ve spolupráci s režisérem Josefem Protivou vzniklo i několik televizních reportáží a fejetonů. Za padesát let uskutečnil více než dvacet výstav akvarelů, olejů a kreseb, naposledy zatím v březnu 2012 v Galerii A&A na Újezdě (více na www.jaroslav-fanta.com).
Na Hanspaulce také vznikala umělcova životopisná kniha Příběh malíře, kterou diktoval v rozvitých větách osobitým jazykem, zatímco jeho žena zapisovala. Kniha vyšla nedávno v nakladatelství Barrister&Principal a kromě textu obsahuje množství kreseb, olejů, fotografických dokumentů a dopisů osobností, jako byli Sudek, Seifert, Otčenášek, Trnka, Werich a další.
Možná stejně prostý jako název knihy je i jeho životní příběh – narodil se, stal se malířem, žije a maluje. Mezitím však uplynulo téměř celé století, na jehož pozadí s nevšední upřímností líčí dětství, v němž byl svědkem úpadku milované matky závislé na lécích, jinošství, v němž ho potkal fatální úraz pravé ruky, totální nasazení v Říši, každodenní boj o kousek živobytí, první lásky, nekonvenční vztahy a hlavně tvorbu samotnou – malování jako nutnost, práci i smysl života.
