Osud „dětí z Jenerálky“ připomíná pamětní deska
V srpnu letošního roku uplyne 70 let od chvíle, kdy do zámečku na Jenerálce přivezlo gestapo děti, jejichž rodiče byli po atentátu na Heydricha popraveni nebo odvezeni do koncentračních táborů. Jejich osudy připomíná pamětní deska, která byla 11. června odhalena na budově v areálu, který sloužil v období heydrichiády jako Kinderheim, dětský domov.
Osazení pamětní desky iniciovala městská část ve spolupráci s Památníkem Terezín u příležitosti připomenutí 70 let od atentátu na Heydricha. Deska vznikla v rámci projektu“ Za pomníčky“, který mapuje místa, na kterých se za války nacházely různé typy nacistických táborů. „Myslím, že řada obyvatel Prahy 6 to vůbec neví, jaký je příběh Jenerálky. Deska bude hlavně budoucím generacím připomínat osudy osud vězněných dětí, které i přes tvrdý režim za ostnatým drátem měly to štěstí, že přežily,“ řekla při slavnostním odhalení starostka Marie Kousalíková a ocenila účast mladých lidí ze škol Prahy 6 na pietním aktu. Radnice plánuje připravit album všech žijících dětí s jejich výpověďmi.
Pozvánku na slavnostní akt odhalení desky přijalo i několik z dvaadvaceti žijících pamětníků události, dětí, které tehdy gestapo násilím odvedlo od rodin. „Byli jsme odtrženi od rodičů, od všeho, co jsme měli rádi. Měli jsme zapomenout svá jména a náš osud byl nejistý. Rodiče byli v koncentračním táboře v Mathausenu krátce na to popraveni,“ vzpomíná tehdy tříletá Alena Staňková, nyní předsedkyně obvodního výboru ČSBS v Praze 6. Byla jednou ze 48 dětí, které si prošly drsným vojenským režimem na Jenerálce. To proto, že její tatínek byl v odbojové skupině.
Na zážitky plné smutku a nepohodlí vzpomíná dnes 86ti letá Irena Hešová. „Bylo mi šestnáct let, patřila jsem mezi nejstarší a starala se hlavně o ty mladší, když byly třeba nemocné,“ říká. Na Jenerálce děti zůstaly do dubna 1944, poté byly převezeny do internačního tábora ve Svatobořicích, těsně před koncem války do Plané nad Lužnicí a v květnu 1945 do Prahy. Tam se jich konečně ujali příbuzní.
Pamětní deska je umístěna na objektu bývalého hostince, který je součástí areálu zámečku Jenerálka. Je na ní použitý motiv obličejíku děvčátka z výšivky kapesníku s věnováním, který byl zapůjčen ze sbírek Památníku Terezín. Výšivku vytvořila Ludmila Valčíková, sestra parašutisty Josefa Valčíka, který padl spolu s dalšími v kostele sv. Cyrila a Metoděje 18. června 1942. Na výrobu vyšívaného kapesníku pro svoji neteř „Miládku“ použila nitě z Lidic, odkud byly nástroje k šití (stroje, látky, nitě) převezeny do věznice v Terezíně. Tam byla Ludmila Valčíková vězněna od června do října, poté odvezena do Mauthausenu a v pouhých 19 letech popravena.
Jako děti strávily dva roky pod přísným vojenským režimem. Po letech si areál Jenerálky znovu prohlédly.
Pamětní desku v areálu Jenerálky městská část umístila díky vstřícnému přístupu současného majitele objektu, Mezinárodního baptistického teologického semináře.
„Roky byl náš osud i hrdinství všech obětí heydrichiády zamlčován,“ říká Alena Staňková, jedna ze svatobořických dětí. Dětský domov na Jenerálce nyní připomíná pamětní deska, kterou připravila radnice.
Zámeček Jenerálka
Bývalý hospodářský dvůr Jenerálka č. p. 2308, který pravděpodobně pochází z konce 18. století, koupil v roce 1922 Podpůrný fond legionářský při Ministerstvu národní obrany v Praze, který předělal objekt na Domov legionářů invalidů pro 150 chovanců.
V srpnu roku 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha byla Jenerálka dočasně přeměněna na Kinderheim – Dětský domov. Nacisté zde shromáždili na 48 dětí ve věku od 3 do 14 let, sirotků, jejichž rodiče byli popraveni, nebo byli deportováni do koncentračních táborů. O děti se staraly dvě ošetřovatelky, které nehledě na věk dětí zajišťovaly vojenský režim dne. Kinderheim na Jenerálce skončil dnem 14. 4. 1944, kdy byly všechny děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice na jižní Moravě.
Na konci války nechal na Jenerálce Karl Hermann Frank internovat celou řadu politiků, dosud vězněných na různých místech a vykonával na ně neúspěšný nátlak, aby vytvořili novou vládu a převzali správu české země. Tábor byl zřízen v dubnu 1944 a byli v něm internováni dospělí političtí vězňové české národnosti. Vězni pracovali na úpravách budov zámečku, v zahradě a na statku. Hlídali je stráže SS, někdy však i protektorátní četníci. Táborem prošlo celkem 130 osob. Dne 7. května 1945 odpoledne bylo 50 příslušníků tábora propuštěno na svobodu a ostatní byli ponecháni jako rukojmí. Zámeček o tři dny později obsadila Revoluční garda a poté i Rudá armáda.
Za minulého režimu v objektech sídlil národní podnik Tesla, později sloužil ministerstvu národní obrany. Objekty se postupně dostaly do havarijního stavu. V současné době je majitelem Mezinárodní baptistický teologický seminář Evropské baptistické federace, areál je zrekonstruován a slouží k církevnímu vzdělávání.