Výstava o operaci Anthropoid v Praze poprvé na Dědině
Od jedné ze zlomových událostí druhé světové války, atentátu na Reinharda Heydricha, uplyne letos 70 let. Proto po České republice putuje unikátní výstava s názvem Někomu život, někomu smrt. První zastavení v Praze měla v základní škole Dědina, kde si ji veřejnost mohla prohlédnout během ledna.
Výstava na 24 panelech zachycuje události od nástupu Reinharda Heydricha do českých zemí a končí oběťmi heydrichiády, které popravili v Mauthausenu v říjnu 1942 a v lednu 1943.
„Výstava je připomínkou událostí, které jsou dodnes symbolem hrdinství, národní hrdosti, odvaze postavit se tyranii a hlavně solidarity v možná nejtěžších chvílích dějin Československa,“ řekla při slavnostním uvedení výstavy starostka Marie Kousalíková. „Období heydrichiády je s dějinami Prahy 6 spojeno více než je všeobecně známo,“ dodala starostka. Také občané Prahy 6 se významně podíleli na pomoci parašutistům skupiny Anthropoid a přispěli k úspěchu této operace. Městská část právě k připomenutí těchto událostí nechala vytvořit tři doplňující samostatné panely, které připomínají úlohu odbojové skupiny Tři králové (Josef Mašín, Václav Morávek, Josef Balabán), která působila v Praze 6. Svoji roli sehrál zámeček na Jenerálce, který se stal domovem pro 46 dětí pozůstalých po popravených v Mauthausenu 24. 10. 1942.
Edukativní charakter výstavy ocenil radní pro školství Ondřej Balatka, který se na přípravě panelů pro výstavu také podílel. „Jsme rádi, že se výstava konala na půdě základní školy, kam si ji během dvou týdnů přišly prohlédnout stovky dětí z našich škol,” řekl. „Praha 6 ještě letos plánuje další návazné aktivity, jako jsou besedy s pamětníky ve školách,” dodal.
Operace Anthropoid
Jan Kubiš a Jozef Gabčík – dva muži, kteří se největší měrou podíleli na atentátu na zastupujícího říšského protektora. Výstava se však nevěnuje pouze dvěma parašutistům, kteří se největší měrou podíleli na atentátu na Reinharda Heydricha, ale i méně známým účastníkům domácího odboje. Operace Anthropoid byla rozsáhlou akcí. Společně s operacemi Silver A a Silver B a ve spolupráci s odbojovými skupinami byl na Heydricha spáchán atentát v ulici V Holešovičkách dne 27. května 1942. Úspěšný český boj proti říšské okupační pak přiměl signatáře Mnichovské dohody (Velká Británie, Francie a později i Itálie), aby svůj podpis odvolali. Atentátníci společně s dalšími spolupracovníky pak ukončili svůj život sebevraždou v kostele Cyrila a Metoděje.
Operace Anthropoid byla nejvýznamnější odbojový čin v Evropě v období 2. světové války. Nikdo si nedovede představit, jaké to muselo být, dostat se po několika letech v zahraničí na území Protektorátu, mít s sebou falešné doklady a několik adres, na nichž jej mohli, ale také nemuseli čekat spolehliví lidé.
Jen na některých adresách čekala parašutisty pomoc, která mimo jiné spočívala ve značně propracované organizaci například pro získávání potravin, které byly vydávány na potravinové poukázky pro osoby s přihlášeným pobytem. Parašutisté museli být také ubytováni, museli střídat adresy, aby svou přítomností neprozradili, že se v daném místě pohybují bez přihlášení, někteří potřebovali pomoc lékařů, zhotovení dalších dokladů, a bez pomoci domácího odboje by žádná ze skupin, které byly vyslány do Protektorátu ze Západu či z Východu, nemohla plnit své úkoly.
Pořadatelem výstavy je občanské sdružení Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET), které výstavu vytvořilo jako putovní. Autorka Jindra Svitáková ji připravila ve spolupráci s historikem Jaroslavem Čvančarou na motivy jeho rozsáhlé knižní trilogie Někomu život, někomu smrt, věnované domácímu i zahraničnímu odboji v období 2. světové války. Do Prahy se výstava vrátí 27. května, kde zůstane až do podzimních měsíců, a to v Libeňském zámečku v Praze 8.
Autorka výstavy Jindra Svitáková o výstavě
Co je snahou sdružení Asociace nositelů legionářských tradic, které výstavu organizuje?
Cílem sdružení je neustále připomínat hrdinství českého národa. A to jak vojáků, tak občanů z řad domácího odboje. V současné době se soustřeďujeme na vzdělávací projekt, který je zaměřen především na období 2. světové války a atentát na Reinharda Heydricha. Celá organizace tohoto činu byla jedinečná. Byl to čin dvou profesionálů vojáků, kteří k němu byli pověřeni svými veliteli představiteli zahraničního odboje a čs. exilové vlády ve Velké Británii. Nikdy by se však nemohl uskutečnit bez pomoci tisíců českých občanů, kteří v Protektorátu poskytli parašutistům této skupiny i skupin ostatních zázemí, starali se o ně, zajišťovali jim doklady, oblečení, ubytování, potravinové lístky i další důležité potřeby. A nebýt jednoho zrádce Karla Čurdy, můžeme uvažovat i o tom, že by se podstatná část těch, kteří byli nacisty zavražděni, mohla zachránit. Byli takoví, například farář Samek z Nehvizd, který se dostal do kontaktu s parašutisty skupiny Anthropoid jako první krátce po jejich seskoku. Nikdo ho neprozradil a zůstal naživu. Přežili i další.
Komu je výstava určena?
Chceme, aby na výstavu zavítaly hlavně školy a rodiny s dětmi, a také jsme se ji snažili pojmout tak, aby jí porozuměli mladí lidé. Měli by vědět o této důležité součásti našich dějin, i o hrdinských činech, které dokázali čeští bojovníci proti nacismu. Chceme budoucím generacím předat tento vzkaz, že je nutné postavit se zlu. Je třeba si stále připomínat, že český národ byl národem hrdinů a dovedl za okupace bojovat za svou svobodu a i když nikdo z nich nemusel, riskovali své životy i životy svých blízkých za svobodu ostatních spoluobčanů. Stále chceme zdůrazňovat, že častokrát proklamovaná fikce, že český národ nikdy nebojoval, je v naprostém rozporu se skutečností.
Kde jste sháněli materiály a podklady pro tuto výstavu?
Při přípravě výstavy jsem úzce spolupracovala s historikem Jaroslavem Čvančarou, který se heydrichiádě a druhému odboji vůbec věnuje prakticky celý svůj život. Vycházela jsem z jeho knižní trilogie Někomu život, někomu smrt, Československý odboj a nacistická okupační moc a z knihy Heydrich. Studovala jsem další podklady, články a historické dokumenty, které vzhledem ke své profesi šéfredaktorky časopisu Historický kaleidoskop mám k dispozici. Z rozsáhlého archivu Jaroslava Čvančary jsem čerpala většinu obrazové dokumentace.
Jak probíhala příprava výstavy?
Důležité bylo promyslet koncepci, abychom neopakovali klasicky známá fakta. Šlo nám o to představit české vlastence účastníky domácího odboje, kteří jsou třeba méně známí, než sami parašutisté, a měli velkou zásluhu na úspěchu této mise. Je to důležitá součást naší historie. Ten, kdo ji uvidí, snad pochopí, že se nemusí stydět za to, že je Čech.