Nejdůležitější je, aby sloužila duše, říká 101 letá Marie Fejfarová
V soutěži Zlatý erb, která podporuje rozvoj informačních služeb občanům prostřednictvím internetu a dalších elektronických medií získal úřad Prahy 6 již řadu cen. Letos se soutěže neúčastnil, ale ani tak Praha 6 neodešla s prázdnou. Želízkem v ohni se stal patnáctiletý student Martin Zíka z Červeného vrchu. S projektem PragueCamera.net obsadil druhé místo v pražském finále soutěže Junior Erb.
Paní Fejfarová žije sama v domě po manželových rodičích a je stále soběstačná, jen na procházky ven potřebuje doprovod. Nemůže si ale vynachválit sousedy, kteří jí pomáhají i s nákupy. Ještě vloni ji navštívil starosta Chalupa, nyní se již zdravotně necítila na delegaci z radnice, ale s radostí přijala blahopřání paní starostky a dárek, a to hlavně knihy o Praze 6, které si moc přála, a kvalitní červené víno, „mléko starců a stařen“, bez nějž si neumí život představit, jak se to naučila ve Francii a Švýcarsku.
Drobná, štíhlá žena s jiskrou v očích, myšlením a reakcemi, za které by se nemusel stydět čtyřicátník, a pouze jednou holí, která odlehčuje jejím umělým kyčelním kloubům, totiž stále nejraději čte – aniž by příliš potřebovala zvětšovací sklo. Zajímá se o dění kolem sebe, neváhá v noci vstávat kvůli ohlášeným astronomickým jevům a denně komunikuje s přáteli, a to především telefonem z ciziny a ve třech jazycích – anglicky, francouzsky a švédsky. Má spoustu přátel, hlavně všude po Evropě i v Japonsku. Trvá na tom, že nejdůležitější pro člověka je, aby mu sloužilo tělo, ale hlavně duše. A když už to s tím tělem není slavné, musí to člověku alespoň myslet. „Nemyslete si ale, že to máte zadarmo; každé ráno na posteli intenzivně cvičím a večer si místo počítání oveček přeříkávám básně, nejradši Máchův Máj, z nějž ještě umím dobrou polovinu. Na nikoho si nemohu stěžovat, jen sama na sebe,“ říká upřímně paní Fejfarová. Kondici si paní Fejfarová udržovala celý život atletikou i sjezdovým lyžováním; ještě v osmdesáti letech vylezla s manželem na švýcarský alpský vrchol Mönch (4107 m.n.m.).
Oceňuje péči radnice Prahy 6 o seniory. „To každá čtvrť nedělá. Minule jsem starostovi Chalupovi navrhovala, aby zavedl také „bábi boxy“ a „děda boxy“, protože my staří asi hodně překážíme. To je smutné. V šestnácti nad tím mávnete rukou, ale pak vám to dojde.“
Marie Fejfarová byla manželkou předního českého kardiologa, prof. MUDr. Zdeňka Fejfara, DrSc. (1916–2003), rodáka z Libáně od Jičína, ale jinak celoživotního Hanspauláka, byť pobývali spolu léta v cizině, ve Švýcarsku přes dvacet let. Zdeněk Fejfar se zabýval krevní nedostatečností, poruchami regulace krevního oběhu a prevencí kardiovaskulárních chorob (především náhlé srdeční smrti při akutní místní ischemii myokardu, jejíž zásadní prevenci navrhl v roce 1980). Paní Marie se setkala i se spoustou lidí s diskutabilním osudem, z nichž vzpomíná na Marii Zápotockou a exkomunikovaného katolického kněze a ministra zdravotnictví Josefa Plojhara, který často jezdil do Ženevy a byl jí průvodcem po římských galeriích. Ke konci života se dostalo Zdeňku Fejfarovi velkého ocenění i od Olgy Havlové, která poskytla podporu české kardiologické společnosti.