Veřejnost i politici si v červnu připomenuli 62 let od jedné z prvních justičních vražd komunistického režimu – popravy významného generála a diplomata Heliodora Píky.
Jeho památku přišli před Generální štáb uctít členové Československého svazu legionářů spolu s představiteli Konfederace politických vězňů a armády, za Prahu 6 nechyběla starostka Marie Kousalíková a válečný veterán a bývalý politický vězeň armádní generál Tomáš Sedláček.
Život generála Píky byl příběhem muže, na kterého může být Česká republika i armáda po právu hrdá.
Heliodor Píka se účastnil bojů československých legií v Rusku a československých oddílů ve Francii. Po první světové válce působil jako o atašé v Rumunsku a Turecku. V období druhé světové války působil v Sovětském svazu, kam byl vyslán londýnskou exilovou vládou jako náčelník Československé vojenské mise. To se mu však stalo osudným – dozvěděl se příliš mnoho o bolševických praktikách. Je paradoxem a ironií osudu, že Píka byl popraven v zemi, o jejíž svobodu celý život usiloval. Přestože byl generál Píka v květnu 1945 oceněn dvěma sovětskými vyznamenáními za hrdinské činy během druhé světové války, po únoru 1948 byl zatčen a obviněn ze zrady a v prvním vykonstruovaném politickém procesu byl odsouzen k trestu smrti.
Oběšen byl v noci na 21. června 1949. Roku 1968 byl rehabilitován díky snahám rodiny a za přispění prezidenta Ludvíka Svobody. Až po sametové revoluci byly plně uznány jeho zásluhy.