Gratulace mířily opět do domu seniorů, Marie Velingerová oslavila sto let
Veřejnost i politici si v červnu připomenuli 62 let od jedné z prvních justičních vražd komunistického režimu – popravy významného generála a diplomata Heliodora Píky.
V Domě s pečovatelskou službou Šlejnická v Praze 6 bydlí paní Velingerová již od března 2001. Přesto a možná právě proto, že její cesta životem byla trnitá, stala se z ní vyzrálá silná osobnost, která je příkladem a podporou mnoha lidí z pečovatelského domu a dalších přátel.
Marie Velingerová rozená Vichrová se narodila 4. dubna 1911 v Duchcově v rodině továrníka Petra Vichra. Továrna vyráběla drobné zařízení pro domácnost, ale i kovový a chromový nábytek. Po roce 1946 byl ale podnik znárodněn a vytvořil se národní podnik KOVONA. Majetek po otci se rodině Velingerů nevrátil. Paní Velingerová studovala na gymnáziu ve Vodičkově ulici v Praze a rok strávila v penzionátu ve švýcarském Lausanne, kde se naučila německy a francouzsky. S manželem, stavebním inženýrem, má syna Jiřího, sochaře a grafika, a dceru Milenu, profesorku čínštiny. V roce 1968 obě děti emigrovaly do Kanady. Naučila se proto anglicky. Když manžel paní Velingerové před rokem 1989 zemřel, nedovolil totalitní režim jeho dětem přijet na pohřeb. Po roce 1989 se obě děti vrátily do Čech. Jako dcera továrníka měla paní Velingerová problémy při hledání práce. Vystřídala několik zaměstnání. Prodávala šperky ve zlatnictví, příležitostně hlídala děti, pracovala jako sekretářka ve stavební firmě, kde založila a rozšířila technickou knihovnu. Do pozdního stáří byla zaměstnancem Pražského hradu jako vedoucí galerie, protože mimo jiné jako jedna z mála ovládala několik cizích jazyků.