Mladá spisovatelka z Bubenče má Zlatý oříšek
Veřejnost i politici si v červnu připomenuli 62 let od jedné z prvních justičních vražd komunistického režimu – popravy významného generála a diplomata Heliodora Píky.
Patnáctiletá Agáta Kestřánková je odmala fascinována příběhy a vždycky měla ráda literaturu, ne však natolik, aby se sama nepustila do psaní. Její příběhy jsou vesměs gangsterského a dobrodružného žánru se špatným koncem. Na své si přijdou i milovníci černého humoru.
První povídky začala psát již v 11 letech. Za pohádku Abecedníček získala nejvyšší ocenění v celoškolní soutěži Zlatá Ema v ZŠ Emy Destinnové, kam nyní chodí do 9. třídy.
Povídka Cesta mrtvé duše a prázdného těla se umístila na stupních vítězů internetového portálu Meredit. Počátkem loňského roku vyšla Agátě první knížka sebraných prvotin Rytíři a jiná havěť. Jeden z redaktorů jí poradil, ať se s knížkou přihlásí do soutěže Zlatý oříšek, která oceňuje největší dětské talenty v ČR. Neuběhlo ani půl roku a Agáta stála se soškou Zlatého oříšku v ruce před kamerami České televize.
Agáto, od lásky ke knihám k napsání vlastní knihy je dlouhá cesta. Co tě přivedlo ke psaní?
Když jsem byla ještě malý špunt, poslouchala jsem s napětím mámino čtení i namluvené audioknihy. Milovala jsem příběhy plné dobrodružství a napětí, a taky hrdiny, kteří se v nich vyskytovali. Záviděla jsem Karlu Mayovi a Jaroslavu Foglarovi, že dokázali vytvořit něco tak jedinečného jako Vinnetoua nebo Rikitana. Rozhodla jsem se tedy napodobit jejich řemeslo a začala jsem též se psaním. Nyní již mám jiné autorské vzory než ve svém nejranějším dětství, ale něco z mých dřívějších oblíbených knih mě stále nabádá k tomu, abych se psaním pokračovala dál.
Proč tvé příběhy obvykle končí špatně? Neuvažuješ pro změnu o happy endu?
Nikdy jsem neměla ráda happyendy ve stylu hollywoodských amerických filmů. Hrdiny, kteří přečkají celý příběh bez úhony a pokud možno se na konci všichni do sebe zamilují. Mě osobně je bližší trpkost či ironie, která dle mého názoru patří k lidem spíš.
Jakým čtenářům jsou tvé příběhy určeny?
Brzy po tom, co jsem zveřejnila své první povídky, jsem zjistila, že se líbí především klukům od desíti do šestnácti let. Píši tedy pro ně a snažím se udržet si tuto cílovou skupinu.
Máš již vydanou jednu knihu Rytíři a jiná havěť. Připravuješ nyní něco nového?
Brzy by měla vyjít má druhá kniha povídek Tam za velkou louží, hejno supů krouží. Jedná se o třináct příběhů z Divokého západu rozdělených do tří částí – Smolaři, Krvavý ponurý kraji a Smrtelní muži.
Prý jsi vydala i CD audiopovídek. Je to pravda?
Ano, vydala jsem CD Rytíři v louži, kde je pět namluvených povídek z mé první a druhé knihy. Audiopovídky byly natočeny za účelem prezentace v Českém rozhlasu, kde jsem mimo jiné již třikrát vystupovala v dětském pořadu Domino.
Šestka přeje hodně fantazie a zvědavých čtenářů.