Na „Emě“ mi bude vždycky záležet
Dvacet let vedla základní školu Emy Destinnové v Bubenči její ředitelka Ludmila Fišerová. A velmi úspěšně. Škola čerstvě získala titul Excelentní jazyková škola, její žáci pokračují ve studiu na gymnáziích, výborné výsledky mají v soutěžích a olympiádách. Především však má škola dobrou pověst u veřejnosti.
Po dvaceti letech nyní odcházíte zředitelské funkce do zaslouženého důchodu. Sjakými pocity?
Spocity, že jsem pro české školství udělala vše, co bylo vmých silách. Samozřejmě, že mnohé se určitě dalo dělat lépe, kněčemu jsem se vprůběhu let svízelně dopracovávala, ale věřte, že jsem pracovala splným nasazením.
Dovedete si ještě vzpomenout na dobu, kdy jste krátce po revoluci ve škole začínala? Co se Vám vybaví?
Ta doba mi nemůže vymizet zpaměti. Co se mi vybaví? Prošlapané linoleum ve třídách, na školním dvoře, kde je nyní hřiště, „apelplac“ pokrytý asfaltem, na chodbách muzeální ponuré reprodukce, rozbitý nábytek. A hodiny ruštiny, které jsme začali nahrazovat angličtinou.
Za tu dobu se škola hodně změnila…
To může vidět každý: nová omítka, ve vnitrobloku hřiště soddechovou plochou pro děti, krásně zařízené odborné učebny, hudebně-dramatický sál snovým klavírem, zrekonstruovaná aula spódiem a dokonce soponou, ve třídách jsou interaktivní tabule, máme dvě počítačové učebny, nový nábytek, nově zařízené kabinety spočítači. To, co do školy a dětí městská část investovala, jsme jí vraceli kvalitní výukou.
Změnily se i děti? Přece jen máte co srovnávat.
Žáci jsou sebevědomější, umí se orientovat, jdou za svým, mají spoustu zálib, koníčků, a to je moc dobře. K horšímu se nezměnilo rozhodně nic, ale kdybych si mohla něco přát, tak aby na sebe byly děti hodnější, vstřícnější, slušnější, aby si neubližovaly ani na těle ani na duchu a měly se rády. Ale jsem optimista a věřím, že se ktomu časem dopracují.
Škola na konci roku získala titul Excelentní jazyková škola, čeho je to podle Vás největší vizitka?
Titul je vizitkou mnohaleté práce a snahy týmu obětavých a nadšených učitelů, kteří pečlivě a trpělivě vytvářeli dětem základy cizího jazyka, které ale obohacovali o konverzační dovednosti pomocí spolupráce slektory, výjezdy do zahraničí, přípravou na soutěže a vystoupení.
Žáci z Emy Destinnové jsou úspěšní v různých olympiádách, ale hlavně u přijímacích zkoušek na gymnázia a střední školy. Jakou roli v tom podle Vás hraje ředitel školy?
Úspěšnost žáků je výsledkem jejich talentu, kvalitního vedení učitelů – to znamená dobré motivace a intenzívní přípravy žáků – a podpory rodičů. Ředitel školy musí najít ty dobré učitele a správně je vést.
Dala jste škole několik tradičních akcí. Doufáte, že se zachovají?
Zavedla jsem „destinnovskou“ tradici, která škole přináší výraznou estetickou složku. Skládá se zkoncertu kpoctě Emy Destinnové, jehož jsme pořádali již 6. ročník. Dále zceloškolní soutěže Zlatá Ema, která je nápadem paní učitelky Salichové, školní akademie a vystoupení pro seniory v režii paní učitelky Kočandrlové. Ale hlavní tradicí je výuka cizích jazyků – angličtiny, francouzštiny, němčiny a španělštiny díky práci našich úžasných jazykářů. Obojí přineslo škole a dětem spolu sklasickou výukou tolik úspěchu, že věřím vjejich trvání.
Jak hodnotíte výběr Vašeho nástupce, nového ředitele školy Oty Bažanta, a co od něj čekáte?
Výběr mého nástupce byl i mým výběrem. Potěšil mě názor Jakuba Bažanta, sportovního komentátora České televize, který se jako předseda naší školské rady zúčastnil konkurzu a zhodnotil ho slovy: „Jsem rád, když konkurz vyhraje ten, kdo si to zaslouží.“
Novému řediteli budu držet palce a přát, aby vše zvládl.
Ještě sedíte v ředitelské kanceláři, ale už tušíte, na co budete nejvíc vzpomínat?
Na děti především. I když – občas – zlobí, nejsou na klíček, neposlechnou na slovo, práce snimi je smysluplná, přináší úžasný pocit, že se nám něco povedlo a je to vidět. Také na vynikající kantory, na které jsem měla opravdu štěstí a skvělé zástupce, kteří mi byli oporou vne vždy lehké práci ředitele.
Havlovo Odcházení jsem neviděla, ale mám pocit, že tuším, o čem to je. Jsou věci, které se nedají jen tak opustit a vždycky vám bude záležet na tom, jak fungují dál.
Co Vás nyní čeká?
Mám dvě vnoučata, tak budu dělat babičku a hlídat.