Divadlo Semafor oslaví na podzim 50. výročí. Sobě i divákům daroval Kytici, nejúspěšnější semaforský muzikál, který se už při prvním uvedení v roce 1972 dožil 600 repríz. Premiéra bude v září.
„Když jsme uvažovali o různých akcích, které by onu padesátku připomněly veřejnosti, došli jsme k tomu, že by bylo dobré uvést nejslavnější hru z historie divadla. A počet repríz jednoznačně rozhodl, že to bude Kytice,“ říká principál Jiří Suchý.
V roce 1842 Karel Jaromír Erben začíná psát svou Kytici. O desítky let později, v roce 1970 Jiří Suchý a Ferdinand Havlík dokončují práci na své hudební komedii Čarodějky. Ve hře je zapotřebí oddělit dvě scény, odehrávající se ve dvou různých dnech. Suchý, autor libreta, přichází s nápadem oddělit je jakýmsi malým hororovým intermezzem. Vzpomíná si, jakou zvláštní hrůzou ho obestírala balada Svatební košile, kterou mu předčítala maminka z Erbenovy Kytice. Pokusí se napsat humornou verzi této balady a Ferdinand Havlík jeho libreto uvítá a zhudební.
Při premiéře Čarodějek se stane pro autory něco nečekaného. Zatímco sama komedie je přijímána diváky velmi vlídně, intermezzu Svatební košile, s populárním zpěvákem Jiřím Helekalem v roli Umrlce a s neznámou dívkou Jitkou Molavcovou v roli Panny, se dostává nadšeného a bouřlivého přijetí. Balada se stává zlatým hřebem představení.
Jiří Suchý proto ke Svatební košili připisuje variace na téma dalších Erbenových balad. Kytice se ujímá Jiří Císler a „baladyáda“ má 14. března 1972 premiéru. Dočká se 596 repríz.
Po revoluci dochází k novému nastudování Kytice v režii Jiřího Císlera, Jiřího Suchého a Vladimíra Drhy. Přijata je vlídně, ale žije jen ve stínu oné slavné Kytice. Další pokus o uvedení Kytice v režii Petra Šimka, Jiřího Suchého a Vladimíra Hrabánka zaujme ještě méně.
„S jistou pokorou a bázní se chceme pokusit o znovuvzkříšení baladyády a nabídnout ji dalším generacím. Věříme, že v jubilejním roce si můžeme přepych návratů přece jen dovolit,“ domnívá se Suchý.