1. Titulní stránka
2. Archiv
3. 2009
4. březen

Zemřel Čestný občan Karel Vávra

Půl roku byl pan Karel  Vávra Čestným občanem Prahy 6. Svůj život prožil rodilý střešovičák jako hrdina. V únoru zemřel.

Karel Vávra je nositelem řady medailí za protinacistický a protikomunistický odboj. V loňském roce se stal jeho životní příběh jedním z medailonů výstavy Osudy našich sousedů, která připomínala zločiny komunismu na obyčejných lidech, kteří se postavili totalitě. V září mu starosta Tomáš Chalupa udělil titul Čestný občan Prahy 6.

Karel Vávra se narodil 14. června 1927. Během studia na gymnáziu se stal členem protinacistické odbojové buňky ve Zpravodajské brigádě. Úkolem bylo získávání údajů o pohybech německých vojsk, o výsledcích spojeneckých náletů, o stavu výroby v německých továrnách, náladě obyvatelstva a podobně. Zpravodajská brigáda byla výborně organizována československými důstojníky (bývalými skauty), odmítala spojení s jinými odbojovými organizacemi – např. komunistickými – a to ji také až do konce války zachránilo před prozrazením. Během Pražského povstání bratři Vávrové sloužili jako aktivní členové Zpravodajské brigády na smíchovských barikádách. Po událostech roku 1948 a poznáním, že svobodě je opět konec, se zapojil se do odbojové skupiny Šeřík, která vydávala letáky, předávala zpravodajské informace dalším skupinám napojeným na západní agenty a personálně byla propojena s hnutím „Pravda zvítězí“. Skupiny „Šeřík“ a „Pravda zvítězí“ byly prozrazeny už na konci roku 1948. Karel Vávra byl 27. prosince 1948 zatčen za protistátní činnost. V soudním řízení s druhou skupinou 64 členů Šeříku byly vyneseny rozsudky až do výše 20 let. Karel Vávra vyvázl se 4 roky těžkého žaláře, peněžní pokutou, ztrátou veškerého majetku a občanských práv.

Trest byl relativně velmi nízký pravděpodobně díky tomu, že se mu nepodařilo prokázat rozsah zapojení, nepřiznal tisk a distribuci letáků. U brutálních výslechů na StB zapíral, tvrdil, že byl posledním v řetězci celé skupiny a nikoho tedy nezná. Celý trest si odpracoval v jáchymovském uranovém dole Eva. Na konci roku 1952 byl propuštěn a povinně nastoupil jako dělník v kladenských ocelárnách. Odtud ho povolali k nejhorším vojenským oddílům té doby – PTP, kde pracoval až do konce presenční služby. Po odchodu do civilu pracoval na Šumavě při odvodňování luk, dál se vzdělával v technic-kých a matematických oborech. Po prověrkách v roce 1958 pro nevyhovující kádrový materiál nemohl najít práci, nebyl přijat ani na místo pomocného topiče do holešovické elektrárny. V poněkud lepších časech pracoval jako výpočtář při řešení technických projektů a bylo mu povoleno dostudovat ČVUT.