Rozhovor s Helenou Štáchovou o Hurvínkovi, divadle a životě
Divadlo Spejbla a Hurvínka není "konzervou"
Divadlo S+H připravilo v únoru premiéru hry pro děti, o čem bude?Hra, kterou jsem spolu s Miki Kirschnerem na jeho námět napsala, je jak sám název "Jak pan Spejbl prášil" prozrazuje, inspirovaná nesmrtelným příběhem Barona Prášila. Otec Spejbl se vrací rozrušený z třídní schůzky, přistihne Hurvínka, který nadšen Prášilovým výletem na dělové kouli, buduje z domácího vybavení kanón, aby mu usnadnil cestování. Nedobrovolným cestovatelem se místo Hurvínka stane sám Spejbl. Pochopitelně Hurvínek s Máničkou, bábinka a Žeryk při všech ztřeštěnostech nesmějí chybět. To by nám děti neodpustily.
Je náročné v dnešní době zaujmout v divadle dětské diváky? Jak hledáte témata nové hry, aby byla úspěšná?
Samozřejmě, že je v dnešní době velká konkurence, o které se nám před lety ani nesnilo. Dětem se nabízejí filmové příběhy v nevídané technické kvalitě, konkurují nám videa, videohry, nespočet dětských produkcí a divadel, televize se v našich domácnostech skoro nevypíná.......Někdy se sama divím, že nám nedošla inspirace. Možná je to proto, že se v divadle střídají generace tvůrců, kteří přicházejí s novými nápady a neotřelým, současným viděním světa i s novými pohledy scénografickými a technickými. Proto se divadlo nestalo konzervou, ale jevištěm, které stále znova nastavuje poněkud karikující pohled na nás, lidi.
Hurvínek vloni oslavil pomyslné osmdesátiny. Co ale jeho povaha, mění se, dospívá?
Aby ho dnešní děti vzaly za svého, aby je bavil, musí být jeho svět totožný s tím jejich. Mění se jeho slovník, jeho znalosti. Ten původní Hurvínek si s Máničkou onikal, ten dnešní létá na Měsíc, zná mobil, počítač. Ovlivňuje jej svět a prostředí kolem něho právě tak, jak se za ta léta měnily generace lidí, které jej provázely.
V loňském roce soud v Plzni definitivně rozhodl o tom, že práva k loutkám patří divadlu. Co to pro Vás znamená?
Satisfakci, úlevu, volné ruce při realizování spousty projektů, na které během takřka jedenácti let tahanic s Plzní nebylo ani pomyšlení. A hlavně dobrý pocit, že se mi podařilo zachránit Spejbla s Hurvínkem pro další generace. Oba dva teď patří nám všem, a ne partičce nenechavců, která si na nich chtěla namastit kapsy.
Část ledna soubor strávil na hostování v Německu. Je o české loutkové představení v cizině zájem?
Bohudíky je. Zvláště Německo patří neodmyslitelně do našeho pravidelného hostování. Němci nás berou coby součást jejich kulturní nabídky. Spejbl s Hurvínkem hrají nejen v divadlech po celé zemi, ale vystupují zde v televizi, jsou vydáváni knižně, na CD i DVD.
Vloni jste připravili představení pro dospělé k výročí M. Kirschnera a výročí Hurvínkových narozenin. Hry pro dospělé se však v programu objevují méně než pro děti. Dospělí na Spejbla tolik nechodí?
U nás, kde jsou Spejbl s Hurvínkem vnímáni především jako dětští hrdinové, je bohužel problém seznámit potencionální dospělé diváky s tím, že představení pro dospělé nejsou dětská představení hraná ve večerním čase, ale svébytná představení, určená dospělým. Naštěstí se nám v poslední době začíná dařit získávat především studenty a vůbec mládež, takže míváme i večer vyprodáno. A atmosféra těchto představení se podobá náramnému ohlasu, který známe ze zahraničí, kde je situace zcela opačná. Zde je především zájem o produkce pro dospělé a dětská představení jim často musím nutit jako bonus.
Městská část v příštím roce plánuje rekonstrukci domu, ve kterém divadlo sídlí. Tím dojde i k rekonstrukci celého divadla. Máte možnost zasahovat do projektování, aby přestavba odpovídala potřebám divadla?
Samozřejmě, že při generální přestavbě divadla jsme měli hlavní slovo. Vždyť, kdo zná potřeby divadla lépe než my, co v něm pracujeme. A musím říct, že jsem s výsledkem i s velkorysostí Prahy 6, která do divadla nemálo zainvestuje, velmi spokojena a jsem za ni moc vděčná.
Dojde přestavbou k nějakým zásadním změnám?
Ano. Zvýší se především elevace sálu, což je v divadle, které hraje především pro děti, velmi důležité. I malé děti uvidí na jeviště a dlouháni nebudou trýzněni nedostatkem prostoru pro nohy. Divadlo zkrásní, bude mít v nabídce výtah pro invalidy, všeobecně se promění kulturní, hygienické a technické zázemí. A to i pro nás, co v divadle pracujeme a trávíme v něm bezpočet hodin.
Už tušíte, jak bude divadlo fungovat po dobu rekonstrukce?
Podařilo se mi získat náhradní sál v prostorách bývalého kina v hotelu Pyramida. Vedení společnosti a především pan ředitel Gerstman, nám vyšel vstříc. Snad si tedy za námi diváci cestu najdou. Tím spíše, že jim hodláme usnadnit i cestu za nákupem vstupenek možností kupovat lístky i přes síť TICKETPRO a internet.
Co Vás jako ředitelku divadla v současné době nejvíc trápí?
Situace, kterou musím řešit, je náročná. Řeším stěhování, změny v programu, hledám současně náhradní sklady a kanceláře, připravuji nutné personální změny, které sebou prozatímní režim přinese. Sotva jsem se vymotala ze soudních sporů, už zase musím nasadit všechny své síly. Je to však pro dobrou věc s krásným výsledkem, a to mi dodává energii. Co mě však velmi mrzí je, že právě v divadelní sezoně 2009/10, kdy by divadlo oslavilo 65 let své pražské existence, dostáváme od města věru krásný dárek. Magistrát se nás zbavuje. Přestáváme být jeho divadlem a budeme závislí jen na vrtkavé štědrosti čtyřletých grantů s podporou, sníženou již v prvním kole o deset procent. Vzhledem k tomu, že se stávajícím rozpočtem, který se po léta nezměnil (i když cenový nárůst energií, materiálů i spotřebního zboží se zněkolikanásobil), zápasíme s odřenýma ušima, dojde k tomu, čemu jsem se léta bránila. Kultura pro děti, která byla přístupná většině, se stane exklusivní záležitostí. Rodiny s více dětmi, nebo s menšími příjmy, na to zkrátka mít nebudou, protože budeme muset zvýšit vstupné. Zajímavé je, že třeba divadlo Minor, které stejně jako my hraje pro děti a potřebuje zacházení a podporu města, si Praha ponechává ve svém úvazku. Logika věci mi zcela uniká. V době, kdy budeme bez střechy nad hlavou budu muset řešit jěště transformaci divadla.
Co Vám naopak dělá radost?
Nepřetržitá přízeň diváků a posluchačů. Máme vyprodáno a naše cédéčka vedou žebříčky v prodejích všech produktů mluveného slova. A především mě těší mé dvě ratolesti, které se s vervou a velkým úspěchem zapojují do tvorby v našem divadle. Jsou mladí, vzdělaní, mají profesionální vybavení, energii i nápady. Je to pro mne uspokojivé vzhledem k perspektivě divadla.
Kromě divadla jste svým nezaměnitelným hlasem úspěšná v dabingu. Nejznámnější je zřejmě "Vaše" Líza Simpsonová. Řekněte, nemáte někdy chuť odpovídat lidem hlasem komiksových postav?
Až se tak stane a já budu nekontrolovatelně míchat soukromí s profesí, bude to znamením, že je nejvyšší čas se nad sebou zamyslet a " jít od toho".
Z pořadu televizního pořadu 13. komnata i z Vaší vzpomínkové knihy "Život na nitích", kterou jste vydala, je obecně známo, že jste prožila život plný drsných zkoušek (autonehoda, vážná nemoc, ztráta dítěte i partnera). Říkáte si někdy v poslední době, že už máte všechno zlé za sebou?
Jak můžete tušit z výše řečeného, život mě na vavřínech spočinout nenechá. Vždy, když si oddychnu a zatoužím si užít trošku klidu, nabídne mi nové zkoušky. Pokud to ale jsou jen takové, které se dají přežít, nesmím remcat.
Děkujeme za rozhovor.