Se Zuzanou Jáchymovou z klubu Delta

náhled souboru Jak dlouho v klubu Delta působíte? Jak se za ta léta mění obecenstvo? Na co se do Delty nejvíce chodí? Máte nějaká želízka v ohni? Co byste na klubu změnila nebo chtěla vylepšit?


Jak dlouho v klubu Delta působíte?
Téměř od počátku, od podzimu 1987. Nejprve jsem pracovala v provozu klubu, pak jako jeho dramaturg a od roku 1990 jsem vedoucí. Takže mám detailní přehled o všech činnostech, co jsou s provozem klubu spojeny.

Jak se za ta léta mění obecenstvo?
Stále platí, že na Deltu chodí lidé od věku předškolního po seniorský, záleží na konkrétním programu. Nezřídka dnes na klubové akce chodí ti, co je k nám rodiče vodili na dětské pořady. A naopak, návštěvníci dětských pořadů jsou vesměs potomci našich bývalých „lvů salónu“.

Na co se do Delty nejvíce chodí? Máte nějaká želízka v ohni?
Za ta léta jsme si vychovali vlastní, náročné publikum, které vzalo klub za svůj, a před ním nemůžeme ztratit tvář tím, že bychom zohledňovali při výběru účinkujících jen jejich komerční úspěšnost. Napříč žánry je množství zajímavých a kvalitních souborů nebo jednotlivců, které rádi oslovujeme a s hrdostí je nabízíme našim návštěvníkům. To jsou ty potenciální želízka v ohni. A tato želízka jsou nakonec lepší, než nějaké zlato pod ledem.

Co byste na klubu změnila nebo chtěla vylepšit?
Klubová scéna je nezaměnitelný fenomén. Naše návštěvníky vnímáme nejen jako posluchače, ale jako důležité spolutvůrce neopakovatelné atmosféry. Pro umělce, kteří našim návštěvníkům cosi dávají, je jejich okamžitá, zpětná reakce důležitá stejně jako pro nás. Všichni si potom kus takovéto události odnášíme v sobě, a v tom vidím tuto práci jako poslání i radost. A nahlíženo touto optikou, není možné nepřemýšlet prakticky denně o tom, co a jak ještě vylepšit, nebo případně usínat na vavřínech. Vývoj hudebních trendů i vkusu návštěvníků totiž neusíná nikdy.

Klub dostává na provoz dotace od Prahy 6. Stačí to nebo máte existenční problémy?
Klub do 30. 6. 2004 fungoval jako hudební scéna příspěvkové organizace Dejvické divadlo. Od té doby jej provozuji jako fyzická osoba a Praha 6 mi poskytuje roční finanční příspěvek na provoz. Tento přechod vyžadoval mnohá úsporná opatření, ovšem při vědomí několika skutečností. Zaprvé – na samotném provozu ušetřit nelze. Musíme topit, svítit, průběžně provádět údržbu a opravy, platit za služby s tím spojené. Zadruhé – ušetřit na úkor programové nabídky nebo služby občanům ani nechceme. Dobře vím, a vědí to i zastupitelé Prahy 6, že kultura jako taková – nemluvíme zde o šoubyznysu – není nikde na světě samovýdělečná, Ale myslím si, že není na místě si jakkoliv stěžovat. Vše totiž záleží na schopnostech a přístupu k věci.

Jakou má klub pověst mezi lidmi i mezi hudebníky?
Jedinou všeobecnou a neovlivnitelnou výtkou je, že je to tak říkajíc „na kraji světa“. Další, neovlivnitelnou, ale už pozitivní věcí je, že náš klub má perfektní akustiku v hlavním sále a hudebníci kvitují, že díky výtahu nemusí svoje nástroje a aparaturu nosit po schodech. Vedle toho kolují takové pověsti, že kino je vybaveno nejmodernější Dolby technikou, zvukaři jsou pečlivě vybíráni a podle toho také zvučí. Že je osazenstvo klubu vlídné na umělce i na návštěvníky, že navzdory vnějšímu vzhledu Delty je uvnitř útulno a že se nakonec na ten kraj světa vyplatí zajít. Neskromně říkám, že jsou to pověsti pravdivé…

Vzpomenete si podle vašeho mínění na největší kulturní událost klubu?
Je těžké a ošidné hledat měřítko velikosti kulturních událostí. Ke všem představením přistupuji jako by to byla ta největší událost roku. Jsou samozřejmě koncerty náročnější nebo méně náročné, ale představte si, kolik znamená pro začínajícího muzikanta jeho první, zdánlivě nepatrný koncert na velkém pódiu, nebo pro někoho jeho vůbec první návštěva živého koncertu, nebo pro rodiče vidět svou jinak nezbednou ratolest v záři reflektorů … To jsou malé velké věci, takhle nějak to prostě cítíme.