Čestná občanství převzali známí umělci
Zastupitelé městské části udělili letošní čestná občanství. „Formálně podtrhujeme jména osobností, která vzešla z našeho šestkového společenství a která jsou v kronice dějin již dávno zapsána,“ řekl starosta Tomáš Chalupa, než předal ocenění dvěma významným umělcům Jiřímu Suchému a Jiřímu Andrlemu. Čestná občanství in memoriam obdrželi válečný veterán Karel Paleček, spisovatel Jaroslav Seifert a Cenu městské části architekt Pavel Janák.
Starosta během ceremoniálu v břevnovském klášteře zároveň připomenul 86. výročí dne, kdy se Praha 6 a okolní obce spojily v jeden velký celek s hlavním městem. „Nestali jsme se poníženými služebníky, jež nejsou znát. Ba právě naopak, je to naše městská část, kdo městu víc dal než si od něj za tu celou dobu vzal. A nemyslím teď daně, ale konkrétní ženy a muže, včetně hlavy města,“ vyzdvihl Prahu 6 starosta.
„Občanem Prahy 6 jsem 47 let, ale čestným až teď. A budu se snažit, abych skutečně byl,“ nechal se slyšet Jiří Suchý. Stejně jako světově uznávaný grafik Jiří Andrle považuje cenu za doklad toho, že si někdo všiml jeho snahy a práce. Oba umělci si cenu převzali s jistým dojetím, oba v doprovodu svých manželek.
Za Karla Palečka převzal cenu jeho syn: „Je krásné, že nejen armáda, ale i občanská iniciativa dokáže ocenit jeho zásluhy,“ řekl při převzetí. Poctěna byla i dcera Jaroslava Seiferta: „Tatínek byl místní patriot, miloval dlouhé procházky do Hvězdy,“ řekla básníkova dcera.
Kdo jsou letošní čestní občané
Malíř a grafik Jiří Anderle oslavil 14. září sedmdesátiny. Svou tvorbou ovlivnil nástup generace výtvarníků v polovině 60. let. Vytvořil řadu grafických a obrazových cyklů, má za sebou stovku výstav, získal na čtyřicet cen, je zastoupen v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru. Už jako téma absolventské práce si zvolil zobrazení života, který důvěrně znal – dění při vesnických tancovačkách. Během studií hrával v kapele na bicí po vesnicích, tak mohl pozorovat střety mládí, stáří, lásky, nenávisti, drsnosti, něhy umocňované hudbou; to je téma, které ani dnes nepovažuje za dokončené. Jeho tvorbu ovlivnilo také působení v Černém divadle Jiřího Srnce. Je také sběratelem. V Pelléově vile je galerie s jeho unikátní sbírkou afrických plastik a s retrospektivou umělcova díla.
Jiří Suchý (1. 10. 1931), původním povoláním reklamní grafik se stal úspěšným, když si začal plnit touhu být komikem. Zprvu textař písní začal hrál na kontrabas a zpíval v Klubu Reduta. Z osudového setkání s Jiřím Šlitrem vzešla nezapomenutelná dvojice - v roce 1959 společně otevřeli divadlo Semafor a za 10 let předvedli publiku 21 inscenací, v nichž rozvinuli podněty Osvobozeného divadla a světové muzikálové tvorby do svébytného tvaru autorského divadla malých forem. Jiří Suchý se podílel na vzniku tisícovky písní. Po té, co podepsal prohlášení 2000 slov byl zbaven vedení divadla, bylo mu znemožněno účinkování v televizi, natáčení filmů, vydávání knih a další veřejná činnost – kromě hraní divadla. Tam byl schován za ochranným štítem ohromné divácké obce, kterou si úřady nedovolily popudit. Bývá řazen mezi nejvýraznější osobnosti kulturní scény posledních desetiletí. Před rokem zakotvil s divadlem Semafor v Dejvicích, které pro jeho činnost zrekonstruovala městská část.
Pavel Janák (1882 – 1956), jeden z nejvýznamnějších českých architektů a teoretiků moderní architektury. Pracoval v ateliéru J. Kotěry, spolupracoval s J. Gočárem a patřil ke stoupencům funkcionalismu. Jeho jméno je spjato s tehdy jedním z nejoriginálnějších pokusů o čtvrť rodinných domů, funkcionalistickou kolonii Baba - byl autorem i organizátorem projektu. Je tvůrcem obytného domu družstevních zaměstnanců v ulici Jugoslávských partyzánů a v ulici Pod Paťankou stojí Janákova vlastní vila, kde žil do roku 1956. V Praze je autorem Hlávkova mostu, Husova sboru na Vinohradech či hotelu Juliš na Václavském náměstí. Byl architektem Pražského hradu, podílel se na obnově Míčovny, Belvedéru či Jízdárny. Navrhl úpravy letohrádku Hvězda. pe pohřben v blízkosti svého bydliště, u kostela sv. Matěje.
Genpor. Karel PALEČEK (1896 – 1962), veterán, zakel a velitel výsadkového vojska čs. armády prodělal první světovou válku jako příslušník československých legií v Rusku. Před okupací odletěl do Velké Británie. Po válce byl jmenován přednostou přípravné skupiny “jednotek dopravovaných vzduchem” a v roce 1948 se už jako brigádní generál stal velitelem výsadkového vojska. „Táta Palec“, jak mu výsadkáři říkali, vedl své muže podle nejmodernějších výcvikových metod a vychoval prvotřídní výsadkáře. V roce 1949 byl zatčen, obviněn z aplikování západních přístupů a odsouzen. Paleček byl propuštěn z vězení roce 1952 a po deseti letech po těžké nemoci zemřel v ústraní ve Střešovicích, kde třicet let žil. Posmrtně byl rehabilitován a in memoriam povýšen do hodnosti generálporučíka.
Jaroslav SEIFERT (1901 – 1986), lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel, první československý nositel Nobelovy ceny za literaturu od roku 1938 až do své smrti bydlel v Břevnově. Ve 20. letech minulého století byl spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil. Jeho básnické dílo směřovalo k proletářské bojovnosti. V roce 1929 byl Seifert vyloučen z komunistické strany – podepsal manifest proti vedení KSČ. Dále pracoval jako redaktor v různých časopisech a denících. V 50. letech se stal pro své postoje terčem ostré kritiky představitelů KSČ. Změnila se i jeho tvorba – zmizely rýmy, rytmická pravidelnost, verš zdrsněl. Ozývají se tóny melancholické nostalgie, životní bilance, plynutí času. V období kolem tzv. pražského jara se politicky a kulturně angažoval. Byl předsedou Svazu českých spisovatelů. V 70. letech odešel do ústraní, začal spolupracovat s disentem a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Jeho dílo bylo vydáváno v samizdatu.
Jedním z vrcholů Seifertovy pozdní tvorby se stává sugestivní kniha vzpomínek „Všecky krásy světa“, v roce 1979 vydaná v Německu, o dva roky později v Kanadě a s cenzorskými zásahy v roce 1982 v Čechách. V roce 1984 byla Jaroslavu Seifertovi udělena Nobelova cena za literaturu.
