V Šáreckém údolí se už obilí nemele
Šárecké údolí je v terénu hluboce zaříznutým kaňonem, vytvořeným Šáreckým potokem. Jeho horní část tvoří skalnatá Divoká Šárka, zatímco část směřující k ústí potoka do Vltavy se nazývá Tichá Šárka. Uprostřed mezi nimi leží osada Jenerálka (katastrálně příslušná k Nebušicím). Její střed tvoří stejnojmenný starobylý dvorec s letohrádkem (zámečkem).
Dvůr po řadu staletí patřil Strahovskému klášteru řádu premonstrátů a byl venkovským sídlem generálního vikáře tohoto kláštera (vicarius generalis). Odtud pravděpodobně pochází název Jenerálka. Pro zajímavost uveďme ještě jiný možný výklad jména. Podle některých autorů zde za válek o dědictví rakouské, tedy v polovině 18. století, při obléhání Prahy obsazené Francouzi, sídlila část generálního štábu rakouské armády. Dnešní podoba letohrádku pochází z druhé poloviny 18. století, s novobarokními úpravami z konce 19. století. V současné době je celý areál i se zahradou pěkně stavebně upravený.
Údolí Šáreckého potoka bylo po staletí místem, v němž působila řada mlýnských usedlostí. Sem přiváželi obilí rolníci z přilehlých obcí, Nebušic a Vokovic. Ve druhé polovině 19. století se Šárka stala oblíbeným výletním cílem Pražanů, kteří z města vyráželi na tehdy celodenní výlety do přírody. Romantická, skalnatá Divoká Šárka bývala v těch dobách nazývána „Českým Švýcarskem“. Mlýnské usedlosti se tak současně stávaly výletními restauracemi a poskytovaly unaveným poutníkům občerstvení a odpočinek ve stinných zahradách. Hned na počátku údolí Divoké Šárky tyto služby plnil Tučkův mlýn (pozdější restaurace Dívčí skok). Dále po toku potoka následovaly další mlýny a hostince, jako Čertův Mlýn, Želivka (restaurace U Hůlků, kdysi proslavená svými koláči), Vizírka. Nad nimi se na jižním svahu dodnes rozkládají starobylé zemědělské usedlosti, jako Gabriela (nazvaná podle strahovského opata Gabriela z 18. století), Truhlářka a nedaleko Jenerálky Jehněčí dvůr.
Malý mlýn nebo též Šatovák (č.p. 44) leží u lesní cesty od Matěje do Šáreckého údolí. Poprvé je o něm zmínka roku 1721, kdy byl majitelem Pavel Malý. Nedostatečný přítok vody z náhonu od Emilky způsobil ve druhé polovině 19. století ukončení mlynářské živnosti. Mezi roky 1890–1910 zde bratři Wolrábové vyráběli tepané bronzové předměty.
Foto: repro kniha Před branami Velké Prahy
Jiný krajinný charakter má Tichá Šárka, otevřenější údolí, na jehož jižním svahu se od 15. století rozkládaly vinice. Dodnes, z vyhlídky u kostela sv. Matěje, jsou na tomto svahu zřetelně patrné terasy vinohradů. Není divu, že v této části Šáreckého údolí ležely nejen mlýny, ale také viniční usedlosti. Z mlýnů to byl známý Dubový mlýn, patřící v 18. století rodině proslulého hudebního skladatele Josefa Myslivečka, dále Heřmanův dvůr a ještě blíže k Vltavě Malý mlýn. Z řady usedlostí, vzniklých u původních viničních lisů, připomeňme aspoň usedlost Žitnou, jejíž vinařskou minulost dosud připomíná malovaný trámový strop s motivy vinné révy. Nedaleká Purkrábka patřila na počátku 17. století Michalu Vitmanovi z Nového Města, jednomu z popravených 27 představitelů českých stavů roku 1621. Usedlost s vinicí pak připadla nejvyššímu purkrabí a podle toho dostala název. Málokdo však ví, že i jiná zdejší viniční usedlost rovněž připomíná jednoho z dalších popravených českých stavů – Kryštofa Kobra z Kobršperka, předního malostranského měšťana. Je to usedlost Odkolka, původně zvaná Koberka.
Usedlosti a staré vily lemují údolí Tiché Šárky až k Břetislavce, nedaleko ústí Šáreckého potoka do Vltavy.
Michal Flegl
Knihu Před branami Velké Prahy, kterou vydala radnice, lze zakoupit za 390 korun v Pelléově vile, v Písecké bráně a kavárně Kabinet. V Kabinetu se 7. 12. uskuteční vernisáž knihy s malou doprovodnou výstavou. V publikaci jsou historické fotografie Prahy 6 z doby, kdy ještě nebyla součástí hlavního města, tedy před rokem 1920.