Muzeum v čistírně láká návštěvníky i filmaře

náhled souboruHistorická čistírna odpadních vod znovu otevírá své kanály a podzemí veřejnosti. Jedinečná budova v památkově chráněném areálu v Dejvicích- Bubenči patří mezi významné objekty naší průmyslové architektury. V devadesátých letech se stala díky partě dobrovolníků a nadšenců Ekotechnickým muzeem. Veřejnost si tak může prohlédnout unikátní technickou památku. První velkou jarní akci chystá se svými kolegy, jako každý rok poslední víkend v dubnu, ředitel muzea ing. Jan Palas.

Pane řediteli, co čeká návštěvníky při „Odemykání kanalů“?

Odemykání kanálů je začátek sezony. První letošní akce se uskuteční 24. a 25. dubna 2004 od 10 do 17 hodin. Je výjimečná tím, že návštěvníci si prohlédnou větší část podzemí, než je obvykle přístupná. Uvidí i usazovací nádrže, které jsou pod pozemkem za budovou. Je-li slušné počasí, předvádíme na zahradě některé z parních strojů, obvykle historickou motorovou pilu. Největší akce muzea pro veřejnost se naopak koná každoročně v září. Jmenuje se Víkend pod parou a je to výstava parních strojů. Předvádíme v provozu nejen velkou strojovnu uvnitř budovy, ale na pozemku za čistírnou je řada exponátů včetně velkých strojů, třeba parní válec nebo parní hasičská stříkačka. Všechny uvádíme do pohybu a návštěvníci si je mohou nejen vyfotit, ale i se na nich svézt.

Sama budova čistírny působí majestátním dojmem, v čem ale spočívá její jedinečnost?

Objekt je naprosto výjimečný. Je to na celém světě nejlépe dochovaná historická čistírna první generace, tedy z čistíren, jež vznikaly na přelomu století. Je to dané tím, že takto dokonalá čistírna nebyla nikde postavena. Národy, které mají moře, splašky pouštěly do moře. Řada evropských velkoměst odpadní vody vůbec neřešila. Čištění odpadních vod bylo v Praze nejdokonalejší. To se týká jak uspořádání technologie, tak strojního vybavení a i dispozice čistírny. Čistírnu vyprojektoval anglický inženýr W. H. Lindley, který projektoval kanalizační soustavy a čistírny po celé střední a východní Evropě. Podobnou, méně dokonalou postavil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde žil a pracoval. Ta se dochovala jen z části, navíc ta pražská byla o 20 let mladší a lepší. Frakfurtská mezitím prodělala 4 zásadní rekonstrukce, ale v Praze je v nedotčené podobě. Přesluhovala do roku 1967 a potom zůstala bez využití.


Stará čistírna se zachovala, i když na Císařském ostrově byla postavena nová. Objekt by ale zchátral nebýt skupiny dobrovolníků, která jej začala opravovat…

V roce 1991 se podařilo prosadit památkovou ochranu čistírny včetně technologického zařízení a poté založit Ekotechnické muzeum. Hlavním impulzem byly oslavy 90. výročí kanalizace v roce 1996, kdy se veřejnosti zpřístupnila část podzemí a parní stroje, které byly v chodu již předtím. Objekt se stále postupně restauruje. Hlavním muzejním exponátem je budova sama. Celý objekt je doslova učebnicí práce s cihlou. Ve všech prostorách jsou mistrně provedené klenby, chodby, výklenky a kanály. V podzemí procházíme s návštěvníky nejzajímavějšími místy a vykládáme, jak čistírna kdysi fungovala. Z podzemí, kde probíhá první část prohlídky, se přechází do haly, parní strojovny se sbírkou modelů parních strojů a kotelny. Mimochodem obrovská prázdná hala byla postavena z důvodu, aby zatěžovala podzemní chodby. Dnes se využívá i pro tematické výstavy a jiné kulturní akce a semináře.


Jak vy jste se dostal k funkci ředitele muzea?

Vždycky jsem se zajímal o mašinky a parní stroje. Byl to můj koníček už když jsem byl malý. Potom jsem vystudoval technologii vody na VŠCHT a pracoval jako technolog v sousední čistírně odpadních vod. K muzeu jsem se dostal v roce 1991 nejprve jako dobrovolník, časem však práce v muzeu přerostla rozměry koníčků a svou zálibu jsem povýšil na zaměstnání.

Jaká je návštěvnost muzea?

Celková roční návštěvnost je kolem 4 tisíc osob. Jezdí sem zájezdy odborníků i ze zahraničí. Víkendové prohlídky zajišťují dobrovolníci. Při muzeu pracuje Klub přátel staré čistírny. Dobrovolníci se sdružují a účastní nejrůznějších prací a oprav. Konají se brigády na opravách strojů, ale třeba i hrabání trávy na pozemcích…

Cihlové chodby a kanály čistírny působí tajemně. Prý vaše muzeum využívají i filmaři pro natáčení.


V muzeu proběhla řada natáčení. Kdo by si chtěl oživit vzpomínky na film Amerika, Záhada hlavolamu nebo Šakalí léta, může se k nám přijít podívat. Natáčel tady také Francouz Gerard Depardieu film Bídníci.
Â