Roman Šebrle: "Chtěl bych bojovat o zlato"

Desetibojař Roman Šebrle je další ze slavných a známých osobností, které sdílejí adresu Prahy 6.

Ještě nedávno s manželkou zařizoval vilový dům, do něhož se s rodinou nastěhoval a užíval si tréninkové volno se synem Štěpánem. Nyní je nejúspěšnější atlet loňského roku opět v plné přípravě na nadcházející sezonu. Po prosincovém soustředění v Jihoafrické republice se v lednu přesunul do tepla Kanárských ostrovů, aby se věnoval tréninku na březnové halové mistrovství světa v Budapešti. To by však mělo být pouhým odrazovým můstkem pro olympijské hry v Aténách, které si téměř třicetiletý Roman Šebrle klade za svůj letošní vrcholný cíl, a k nim upíná své síly.

Z pohledu nezávislého pozorovatele máte za sebou úspěšný loňský rok. Po sportovních úspěších (bronz na halovém mistrovství světa v Birminghamu a stříbro na světovém šampionátu v Paříži) jste triumfoval i v anketě Atlet roku 2003 a prosadil se na čtvrté místo mezi Sportovce roku. Vidíte to stejně? Můžete to krátce zhodnotit?

Ať raději hodnotí jiní. Já stoprocentně spokojený nejsem, měl jsem vyšší ambice, a to jak před halovým šampionátem, tak i před mistrovstvím světa v Paříži. Pokaždé mě ale zbrzdila nemoc v závěru přípravy. Nechci se na to vymlouvat, jen vysvětluji, z čeho pramení má částečná nespokojenost. Nemohl jsem podat takový výkon, na jaký jsem se připravoval. Ale dvě medaile ze světových šampionátů jsou pochopitelně důvod k radosti.

Vánoce vás zastihly uprostřed tréninkové přípravy na halové závody. Našel jste v sobě klid a čas je v pohodě oslavit?

Na Vánoce jsem samozřejmě trochu polevil a našel si čas je s blízkými náležitě prožít a užít. Už kvůli malému Štěpánkovi, který si všímá všeho kolem.

Typická povánoční otázka: kdo měl největší radost z dárku pod stromečkem? Překvapil vás letos Ježíšek něčím nečekaným?

Největší radost měl určitě Štěpánek. Sice příliš nevnímal všechna ta auta, stavebnice a kostky, které dostal, ale věděl, že se děje něco mimořádného a z každého vybaleného dárku se těšil tak, že ho ten minulý přestal zajímat. A bylo mu vlastně jedno, jestli je to dárek můj, Evy a nebo jeho. Ježíšek i mě letos překvapil a potěšil moc pěkným oblečením.

Před svátky jste se vrátil ze soustředění v Africe, leden jste strávil na Kanárských ostrovech. Jak tyto přejezdy zvládáte? Nečiní vám obtíže střídání tepla a zimy?

Rád létám, a tak mi takové cestování problémy nedělá, snad jen to věčné přebalování „krámů“. S aklimatizací naštěstí problémy nemám, ale vždycky je lepší cesta ze zimy do tepla.

Řada z nás si nedovede představit velkou zátěž vrcholového sportovce. Jak se bráníte rizikům zimních onemocnění, v současnosti tolik aktuální chřipce?

Užívám pravidelně vitaminy, ale víc se asi vymyslet nedá, je to o štěstí a o náhodě. Navíc, doufám, že jsem si virózy vybral už vloni.

Na lednové soustředění s vámi měla odletět i rodina. Nepochybně je to pro vás přínosem, i když někteří by to považovali za diskutabilní. Nicméně, trénujete radši sám nebo preferujete podporu blízkých kolem sebe?

Při tréninku jsem nejraději sám, když pochopitelně nepočítám parťáky ze skupiny. Mohu se plně soustředit na přípravu. Ale když je člověk dlouho mimo domov, tak se mu samozřejmě stýská, a tak, když jsem bez rodiny, účty za telefon pěkně naskakují.

Dáváte si do nového roku i jiná předsevzetí než sportovní cíle? Jaká?

Neplánuji na Nový rok, přijde mi to pokrytecké, a pak taky stresující, když člověk vidí, že se mu to vymyká.

Jaký by podle vašich představ měl být nadcházející rok z hlediska sportu?

Jasným vrcholem nejen letoška, ale i mé dosavadní kariéry, jsou olympijské hry v Aténách. Udělám vše proto, abych mohl bojovat o zlato.

Na podzim jste se s rodinou nastěhoval do nového domu v Praze 6, blízko místa, kde pravidelně trénujete. Je to váš vysněný „můj dům, můj hrad“?

Domeček je nádherný, přesně podle našich představ. Jsme tam s manželkou i se synem moc spokojeni a už se těšíme na jaro.

„Domorodci“ nedají na šestku dopustit. Vytvořil jste si už i vy k této části Prahy nějaký vztah? Chodíte si zaběhat třeba do Šárky nebo do Hvězdy? Kam berete syna na procházky?

I já jsem na šestce moc spokojený. Všude mám blízko. Na Julisku, na letiště… Jen do centra to bývá obtížnější, ale tam zase nejezdím naštěstí každý den. Po dvoufázovém tréninku toho mívám tak plné zuby, že mě nějaký výklus do Šárky či Hvězdy ani nenapadne. To raději ty procházky. Preferuji Šárku. Už proto, že jako golfista si tam mohu i zatrénovat.

V této sezoně se chystáte rozmnožit vaši pestrou sbírku medailí. Neplánujete se ženou také rozšířit rodinu o nějakého Štěpánova sourozence?

Ani jedna z věcí není v nabídce žádného zásilkového obchodu, kdy vyplníte kupon, odešlete, zaplatíte a objednané zboží pak přijde poštou…

Každý správný otec vkládá do svého syna určité naděje. Pozorujete na Štěpánovi určité předpoklady ke sportu? Sdílí vaši radost z pohybu?

Štěpán je velmi živý, dělá nám velkou radost, ale zda z něj bude sportovec, to je zatím velmi těžké odhadovat. Pochopitelně ho k pohybu povedeme, ale nutit ne, rozhodnout se bude muset sám.
Â