Život v hlukové zóně
Pan Pokorný z Netřebské ulice v Ruzyni bydlí v ochranném hlukovém pásmu. Bojuje proti letišti a odmítá se s hlukem smířit.
„To nejsou to nejsou podmínky k bydlení,“ říká muž, který se budí několikrát za noc. „Protihluková zóna funguje tak, že chrání letiště a ne lidi.“ Pan Pokorný v rodinném domě bydlí již 10 let. „Moje dcera má za tu dobu poruchu sluchu a bolesti hlavy, v létě skoro nevětráme, protože kvůli rámusu nemůžeme otevřít okna, a sednout si na zahradu a něco grilovat, to neexistuje,“ vypočítává pan Pokorný problémy, které jim letecký provoz způsobuje. „Když se létá přes nás, je to přes den každé 3 minuty. V noci mne každé letadlo probudí,“ stěžuje si pan Pokorný. Má změřeno, že stroje prolétající 140 metrů nad jejich domem působí hluk 94 dB. Jenže okamžitý hluk není rozhodující. „Limity jsou rozpočítané na vzdálenost, u nás by musel hluk překročit 92 dB. Všechno je podle norem v pořádku, ale žít se tu nedá,“ říká. Jeho slova nepřímo potvrzuje mluvčí letiště Anna Kovaříková: „ Do roku 2000 platila tzv. maximální hladina hluku, podle které se kontrolovaly hlukové hladiny z jednotlivých přeletů letadel. Vládním nařízením byl limit zrušen. Provozovatel letiště připravuje jeho opětovné zavedení. Za každé překročení limitů u monitorovacích stanic zaplatí letecký dopravce poplatek, který bude použit na protihluková opatření.“
Pan Pokorný je přesvědčen, že letiště včas nevarovalo lidi, že se bude letiště takto rozvíjet. „Před prodloužením dráhy byla taky cena domu mnohem vyšší,“ říká a dodává, že nebojuje jen sám za sebe, ale i za Klub přátel Ruzyně, který jej požádal o pomoc.
Odbavovací prst C bude brzy v provozu