4. března 1888 se sešlo dvaadvacet dejvických občanů v hostinci U Hrdličků na Sekyrce (u Hadovky) a na ustavující valné hromadě založili Sokol Dejvický.
Od té doby uběhlo celých 120 let, v nichž se dejvická jednota rozvíjela a postupně se stala významným článkem Československé, nyní České obce sokolské, ale také „dejvické společnosti“. Její členové dosáhli řady úspěchů. Samozřejmě byla i léta, kdy byl Sokol celostátně zakázán – v období I. světové války, ale hlavně po rozhodnutí zastupujícího říšského protektora Heidricha v roce 1941. Přesto dále v podzemí působil a jeho členové se nezpronevěřili sokolské myšlence. Obdobně po sloučení tělovýchovy byla sokolská činnost řadu let v nemilosti, přesto se dejvická jednota a její skutečné osobnosti nevzdaly a nadále se snažily, aby Sokol pracoval – pokud možno – ve stejných intencích. Od roku 1989 může Sokol svobodně působit a samozřejmě se hlásit i ke své historii, vzbuzuje hrdost, ale také výrazný pocit odpovědnosti.